Srpen 2019

Pojem „škola hrou“ má různý výklady, od doslovných po velmi volný. Ale v případě deskovky Ypsilonie mi vyskočil v hlavě okamžitě, jakmile jsem krabici otevřel a začal se seznamovat s jejím obsahem.

Původně jsem o týhle deskovce psát nechtěl, plánoval jsem článek o Ethnosu a s Ypsilonií bych počkal až na reakce dětí. Moje máma učí na základce, proto jsem jí Ypsilonii dal, ať ji se žáky vyzkouší a pak mi poví, jaký to bylo. Já totiž zatím děti nemám a s nerdybros hrajeme úplně jiný deskovky, proto jsem chtěl na blog Ypsilonii dát až v momentě, kdy budu mít na hru nějakou odezvu. Ale změnil jsem názor, šup sem s ní!

Ono totiž na Ypsilonii není moc co zkoušet, protože v různých obměnách jsme tuhle hru hráli vždycky. V jádru vychází z Člověče, nezlob se, chodíte po políčkách a vyhazujete si figurky do domečku. K tomu navíc na mapě zažíváte setkání, můžou vám buď pomoct nebo vás zdrží. A ta mapa je navíc hrozně hezky provedená, takže mi Ypsilonie po pár vteřinách zkoumání okamžitě připomněla hru Dlouhý, Široký a Bystrozraký, pamatujete si? Ilustroval ji, myslím, Neprakta…Jak já ji jako kluk miloval!

Ypsilonie je prakticky to samý s jednou dost zásadní nadstavbou – učí vás vyjmenovaná slova. Teda ne vás, vy si je jenom zopáknete, ale vaše děti z týhle školní látky pochytí opravdu dost. Můžou za to karty setkání. Každá z nich vypráví nějaký příběh právě s důrazem na vyjmenovaná slova a tady si dovolím osobní odbočku: mně to přijde prostě skvělý. Já jsem měl totiž na základce s gramatikou problém, v diktátech jsem byl klasickej trojkař. Naši místo toho, aby mi našli doučování, místo toho aby to do mě rvali doma při opáčku u stolu, mi řekli jenom: „Čti.“ A tak jsem četl. Knížky, časáky, co mi přišlo pod ruku a ono to fakt fungovalo, dostal jsem gramatiku z psaný formy plynule do krve a na gymplu už jsem měl diktáty za jedna. A právě tohle intenzivní čtení malých příběhů v sobě Ypsilonie obsahuje. Skvělej nápad a tvůrcům hry salutuju.

Hra se navíc jen tak neohraje, protože má několik variant. Čtyři různý menší desky, kde plníte jiný úkoly (třeba sbíráte bylinky, který pak musíte přinést do lékárny), jednu velkou mapu vzniklou složením všech desek, je tu i režim pro týmovou hru. Jasně, není to žádná deskovka na tříhodinový hraní u piva (i když…po sedmi pivech to taky může být zážitek) a dospělým hráčům toho asi moc nenabídne, ale jako způsob, jak naučit děti vyjmenovaná slova, mi připadá Ypsilonie vynikající. Ovšem pořád je to jenom můj dojem z rozbalený hry a pročtených pravidel, zátěžovým testem deskovka projde, až ji máma odnese do školy.

Už to vypadalo, že deskovka podle knihy Franka Herberta Duna zůstane navždy minulostí. K našemu štěstí se tak nestalo a příští rok si ji budeme moci zahrát.

Vinu na tom nesla poměrně složitá politika ohledně autorských práv. Deskovka Duna původně vyšla v roce 1979. Hráči se v ní vžili do role jednotlivých frakcí známých z knihy a snažili se postupně ovládnout planetu Arrakis. Toho šlo docílit jak strategií a diplomacií, tak bojem. Na pravidlech mě zaujaly dvě věci. Zaprvé je Arrakis rozdělena na malá teritoria, ve kterých náhodně propukají písečné bouře. Jakmile má nějaký hráč jednotku na poli, kde je bouře, o všechno v daném poli přichází. A druhá věc – planetu ovládnete v momentě, kdy obsadíte určitý počet pevností. A když se spolu dva nebo klidně tři hráči dohodnou na alianci, počet jejich pevností se sčítá. Hra tak vlastně od začátku nabádá k dohadování spojenectví, což ve třech asi nebude úplně zábava, ale v šesti to podle mě bude hodně velká jízda.

O pět let později šel do kin slavný Lynchův film, což byla skvělá příležitost vydat deskovku v druhé edici spolu s několika rozšířeními…a pak už začal zmatek. Ono totiž u podobných deskovek máte dvě různá autorská práva – na užití značky a na užití pravidel, která někdo musel vymyslet. A když společnost Fantasy Flight Games získala práva na hru, bohužel s ní automaticky nezískala práva na značku Duna. To vedlo k tomu, že FFG vydali následně deskovku Rex: Final Days of the Empire, což byl prakticky reprint staré Duny, ale zasazený do jejich vlastního universa Twilight Imperium. Tím prakticky došlo k pohřbení původní Duny – práva na deskovku měl někdo, kdo neměl práva na značku a už si je adaptoval do vlastní hry a práva na značku měl někdo, kdo neměl práva na hru a ani neměl v úmyslu je pro další deskovku dát k dispozici. Vítejte ve světě herního průmyslu.

Stala se ale neuvěřitelná věc. Společnost Gale Force Nine nedávno oznámila, že se dohodla se správci Herbertovy pozůstalosti i s filmovou společností Legendary Pictures a vydá novou verzi původní deskovky Duna. Vyjde příští rok souběžně s novým filmem, který točí Denis Villeneuve a bude vycházet z jeho vizuálů. Pravidlově však půjde skutečně o reprint původní deskovky, kde podle Gale Force Nine upravili všeho všudy asi 5% pravidel tak, aby odpovídala víc současným herním trendům. Zpráva to je výborná a já se na tu hru těším jak malej Jarda, i když o ní zatím nemáme moc informací. U toho mála zveřejněných obrázků, která jsem k textu připojil, platí, že se ještě vizuály můžou změnit. Jak jsem říkal, deskovka má korespondovat s filmem a z něj zatím nebylo zveřejněno vůbec nic. První obchody už spoustily předobjednávku, cena se pohybuje okolo dvanácti stovek. Už aby to bylo venku!

Hra na hrdiny The One Ring se brzy dočká nové edice. Pokud chcete s kamarády začít hrát RPG zasazenou do Tolkienova světa, toto bude ta správná chvíle.

Není to tak dávno, ani ne rok, co jsem na jednom eshopu objevil skladem poslední zbytky z vyprodané hry na hrdiny The One Ring. Knihu pravidel, dungeon master screen a jednu knihu dobrodružství. Okamžitě jsem to koupil, aniž bych si o hře zjistil něco víc. Věděl jsem jen jedno: je prakticky vyprodaná. The One Ring totiž vyšla už v roce 2011, v roce 2014 se dočkala upraveného vydání, během té doby vyšlo pár dalších modulů, ale celkově výrobce hry, spolčenost Cubicle 7, moc netlačila na pilu a nijak se neobtěžovala s dotisky. Kdo chce začít hrát, základní knihu si asi ještě nějak sežene, ale ostatní knížky až na výjimky musí upirátit z netu.
Upřímně, zatím jsem neměl čas hru ani s jednou družinou vyzkoušet. S první bandou máme už několik let rozjetý tažení v Dungeons & Dragons, s druhou partou jsme v půlce tažení Star Wars a časově jsme na tom asi tak jako všichni pracující lidi – už takhle jsme rádi, že se jednou za čas všichni sejdeme. Jakmile ale nastane příležitost, určitě se pokusím kluky nalomit, aby se mnou The One Ring zkusili.

Protože pořád je to prostě RPG ze Středozemě, to chceš hrát. Herně vypadá hra výborně. Snaží se do Tolkienova světa hráče vtáhnout s citem a stylově. Pokud si myslíte, že budete hrát za druhýho Gandalfa, Aragorna a Legolase, máte smůlu. Postavy v The One Ring jsou obyčejní dobrodruzi, kteří se co do schopností v pozdějších fázích hry dostanou možná na dostřel Faramirovi, ale rozhodně to nebudou žádní velcí hrdinové. V The One Ring se ani neděje moc hrdinských příběhů, žádná high fantasy se nekoná. Naopak. Celá první edice se drží při zemi, odehrává se v Rhovanionu (jinak také Divočina, kraj na východ od Mlžných hor) mezi událostmi z Hobita a Pána prstenů a s tím koresponduje i její náplň. Se Středozemí se děje něco divného, Temný hvozd zaplňují podivná stvoření, krajinou začínají bloudit tlupy skřetů, ale Sauron stále zůstává skrytý a bude ještě trvat, než se přihlásí o slovo. V The One Ring zkrátka nejde o válku, ta se teprve blíží. Jde o objevování Středozemě a prožívání dobrodružství, která jsou možná na poměry Tolkiena malá (pár příkladů, co družina dělá: v Temném hvozdu eskortuje elfy mířící do Šedých přístavů nebo se vydává do skřetího tábora sejmout náčelníka), ale dohromady všechno dává krásnou skládačku toho, jak postupně Středozem zahaluje stín coby předzvěst Války o Prsten. To se mi líbí hodně. Hra navíc klade opravdu velký důraz na pocit dobrodružství z hlediska expedice a oproti jiným RPG hrám má propracovaná pravidla pro dlouhé chození světem. Tady se fakt nechodí z hospody do jeskyně a z jeskyně zpátky do vesnice prodat v krámu kořist. The One Ring je o týdnech a měsících potulování se Rhovanionem, kde se i cestou z Rhosgobelu na Kosatcová pole může stát cokoliv.

Abych se ale konečně dostal k tomu, proč to všechno píšu. Cubicle 7 oznámili druhou edici. První vlna přijde na trh v posledním čtvrtletí letošního roku (a prvním roku příštího) a bude zahrnovat základní knihu (čítající 352 stran), nový screen pro dungeon mastera, bestiář, dva moduly prostředí – Minas Tirith a Morii, jeden kampaňový modul odehrávající se v Gondoru a vyjde i starter set obsahující vše nezbytné do startu: výtah pravidel pro družinu i pána jeskyně, předpřipravené osobní deníky, sadu kostek, zkrátka klasika. Tvůrci hry zároveň posouvají i její setting, odehrává se o něco později, resp. blíž Válce o Prsten. Správce Gondoru Denethor svolává do své země dobrodruhy z celé Středozemě, aby se zapojili do boje proti stále rostoucímu stínu na východě. The One Ring se tak přesouvá z Rhovanionu na jih, ale to neznamená utrum starým pravidlům a prostředí, naopak, nová edice má být plně kombinovatelná se staršími knihami.

Vzhledem k tomu, jak se po první edici zaprášilo, myslím si, že právě začátek příštího roku bude ten správný moment, kdy se plácnout přes kapsu, pokud chcete začít The One Ring hrát. Já do toho půjdu určitě, protože si myslím, že moduly k našemu Star Wars tažení nám vydrží cca do jara a pak budeme s partou řešit, co hrát dál. A v ten moment budu lobbovat za Pána prstenů jako divej. Protože tohle prostě chci hrát.

Blíží se vydání dalšího setu do Dungeons & Dragons. A z hlediska ujetý zábavy slibuje zatím asi největší zážitek z toho, co Wizardi kdy vydali.

Společnost Wizards of the Coast se v posledních letech pustila intenzivně do crossoverů. Hlavně teda v rámci hry na hrdiny Dungeons & Dragons, kterou začala propojovat nejen se světem vlastní hry Magic: The Gathering, ale zapojila i oblíbené popkulturní značky. Není to tak dávno, co jsem tu psal o starter setu propojeném se Stranger Things a hle, je tu další box podle seriálu. Tentokrát přijdou na řadu Rick and Morty.
Krabice nazvaná Dungeons & Dragons vs. Rick and Morty: Tabletop Roleplaying Game Adventure byla oznámena už v květnu, ale nechtěl jsem ji hned dávat na blog v naději, že se časem dozvíme něco víc o jejím obsahu. Je srpen a stále nic, tak už to asi nemá smysl protahovat.

Co víme: hlavně cenu stanovenou na třicet dolarů. Taky víme, že půjde o starter, od čehož se odvíjí i obsah tipický pro tahle balení. Uvnitř najdeme pět předpřipravených postav, sadu kostek a pravidla, opět nejspíš rozdělená na sešit pro hráče a dobrodružství pro pána jeskyně.
Co nevíme: o čem bude úvodní dobrodružství určené pro level 1-3, stejně tak nás nejspíš Wizardi budou až do konce napínat s tím, za jaké postavy se bude hrát.
Osobně si myslím, že oproti Stranger Things, kde se starter snažil adaptovat dobrodružství, které spolu kluci v pár scénách hrají, půjde Rick and Morty mnohem víc do seriálového prostředí. Čekám důraz na humor a ujetý situace, tolik typický pro tenhle seriál, zatímco z D&D hráči budou poznávat hlavně pravidla a mechaniky, zatímco pořádný osahávání si světa Forgotten Realms přijde na řadu až mimo toto dobrodružství. Můžu se samozřejmě plést, ale když už by mi měl dávat crossover těchto dvou značek smysl, tak nejspíš v týhle podobě.

Ostatně o svérázu dobrodružství Ricka a Mortyho ve světě D&D může napovědět už čtyřdílný crossoverový komiks, který před nějakou dobou vydávaly Oni Press a IDW. A zatímco starter můžeme čekat až někdy na podzim, už za pár týdnů začne vycházet druhá komiksová řada. Jestli bude předcházet celému dobrodružství, to je opět ve hvězdách. Nápaditý bude ale tenhle crossover určitě, protože mě pobavil už náhled obálky prvního sešitu. Ta totiž přímo odkazuje na D&D modul dobrodružství jménem Dungeon of the Mad Mage. Že by se konečně podařilo překonat nedosažitelný crossover Family Guy a Star Wars? Já tam ten potenciál cítím.

Rád backuju deskovky na Kickstarteru. Většinou to znamená, že mám hry dřív než přijdou na trh a navíc hromadu doplňků, který nebývají v základních krabicích. Proto se tetelím jak malý dítě pokaždý, když mi z Kickstarteru něco přijde. Když dorazila Chronicle X, byl jsem už prostě jenom nasranej. Tak, že jsem ani nedával fotku na svůj Facebook. A to tam cpu s dětinskou radostí prakticky každou deskovku, která mi přijde.

Nerad používám sprostá slova, ale tady nešlo jinak. Chronicle X jsem backnul kdysi jako kickstarterový benjamínek, líbila se mi stylizace, modely a fakt, že díky vysoký vybraný částce nabobtnala zásilka do neuvěřitelných rozměrů, klasický tons of plastic shit. O výrobci jsem tehdy moc netušil a nepátral se po jeho historii. Udělal jsem chybu, naletěl pozlátku úspěšnýho projektu, aniž bych si zjistil víc a dobře mi tak.

Nejprve to dobrý. Chronicle X přišla. Alespoň základní krabice. Pravidla působí trochu okoukaně, přirovnal bych je k mixu X-COMu, Zombicide a Space Hulka, ale v kombinaci s retrofuturistickým settingem (hra se odehrává v 80. letech během invaze mimozemšťanů, jíž čelíte pomocí techniky, o který budeme snít ještě za sto let) a variabilní kampaní to zábava bude, o tom nepochybuju. Plusem je, že základní krabice umožní hrát až sedmi hráčům najednou. Jeden hraje vždycky za emzáky, zbytek za lidský hrdiny bránící invazi. Máte na výběr dva způsoby hraní: příběhovou kampaň, kde se misi za misí prokousáváte k poslednímu bossovi nebo strategickou kampaň, kde se hráči rozdělí do týmů a postupně se snaží každý sám za sebe ovládnout povrch planety a vytlačit šmejdy z vesmíru zpátky do vesmíru. Proč ne, tenhle styl jsem od hry čekal a dostal jsem ho. Jo a hra má vynikající inserty, tohle tahle firma vždycky dělala pečlivě.

Jinak už je všechno špatně. Výrobci z Archon Studio dodání hry posunuli o celý rok, aniž by to pořádně vysvětlili. Komunikovali sporadicky, většinou backerům odpovídali něco o komplikaci s vývojem pravidel, což volně přeloženo znamenalo: „sedíme v kanclu s nohama na stole, ale dva z nás na tom fakt ještě něco dělaj.“ Teď, když už mi to přišlo domů, jsem zklamaný. Neavizovali dopředu, že budou posílat Chronicle X po částech (tak jako to dopředu říkají třeba Awaken Realms) a zatímco celkově ta kampaň za 99 dolarů měla smysl, protože jste ke hře dostali ještě dvojnásobný počet modelů a hromady komponent navíc, dostat za tu samou cenu základní krabici je výsměch.

Běžný zákazník by byl v klidu, říkal by si, že to dopošlou a za běžný situace by to tak bylo. Bohužel, já si začal o Archon Studiu, jak se oddalovalo dodání hry, něco zjišťovat a dneska už jsem na ně tak preventivně napruzelej, že mi dodání alespoň základní Chronicle X neudělalo sebemenší radost. Zaprvé: Archon Studio jsou bývalí Prodos, kteří ještě dnes, asi po šesti(!) letech od kampaně na deskovku Aliens vs. Predator dluží dodání stretch goals. Přejmenování na Archon Studio byl jen způsob, jak se odstřihnout od jména špatný pověsti a aby to nebylo málo, ještě se snažili svýho času skrýt za třetí jméno Load Board Game, pod kterým pracovali na další deskovce. Navíc ani v jednom případě nekomunikovali s backery, ani v jednom případě nic nedodali včas a ve většině případů stále ještě nedodali slíbený stretch goals.

No a teď jsem se do tý fronty čekatelů zařadil i já. Za sto dolarů mám tak doma hru, která se bude na krámech prodávat podle mě tak za dvanáct stovek, protože je udělaná hrozně lacině. Mapový díly mají lamino z nouze a ostatní komponenty jsou vytištěný na papíru o tvrdosti skicáku, kdyby tohle avizovali dopředu, nic bych jim neposlal. Polep krabice je tak odfláklej, že se mi už při prvním strčení do police mezi ostatní deskovky začal sloupávat a trhat. A navíc mám teď doma nedodělek. Pominu takový ty špatný vtipy, jakože mezi stretch goals byl třeba kalendář na rok 2019. Hlavně mezi nimi byly XXL modely, tedy bossácký figurky, kterým je kvůli většímu záběru mapy věnovaná v pravidlech hry samostatná pasáž a počítá se s nimi na stole…jenže nejsou. Nepřišly. Stejně tak Archon Games vydali v pdfku solo mód pro jednoho hráče, ale komponenty k němu nejsou součástí základní krabice a je třeba čekat a doufat, že to vůbec někdy přijde s ostatními stretch goals a nedopadne to jako AvP. Možná že věděli, jak na salámu to budou mít a navzdory dopředu avizovanému solo módu na krabici napsali, že hra je minimálně pro dva hráče. Ukázkový chucpe.

Nejvíc mě na tom všem mrzí přístup samotných tvůrců. Jejich odezva je minimální až nulová, neobtěžujou se odpovídat na dotazy a námitky zákazníků, pokud nepočítáme reakce typu: „vydržte, děláme na tom.“ Nedělají. Serou na to jako na placatej kámen. Jakmile si v práci odkroutí alespoň to minimum, co mají, tedy výrobu základní krabice, kterou můžou pak alespoň poslat na krámy, jdou od toho a začnou dělat na nový hře. Nejkřiklavěji je to vidět právě na Aliens vs. Predator. Protože kvůli špatný pověsti přišli o licenci na značku, oznámili před půl rokem výprodej skladu a veškerý rozšíření a modely si můžete koupit s třetinovou až poloviční slevou. Jak se asi cítí backeři původní hry, kteří měli v rámci stretch goals obdržet ty samý rozšíření a modely zdarma, roky na jejich dodání čekají a teď je vidí ve výprodeji?

Archon Studio (Prodos / Load) má už tak zlikvidovanou pověst, že těží jen ze zákazníků, kteří o nich dřív nevěděli. Já byl jeden z nich a dobře mi tak. Ta firma je tak v háji, že nespokojení zákazníci už jí její chování mlátí o hlavu při každý příležitosti, protože co jinýho jim zbývá? Včera třeba Archon oznámili na GenConu, že chystají licencovanou deskovku Wolfenstein. Dočkali se nějakýho nadšenýho přijetí? Potlesku? Kdepak. Na jejich Facebooku jim lidi akorát píšou: „Hezký, ale kde jsou moje roky slíbený věci?“

Nepochybuju o tom, že si s nerdybros Chronicle X i tak užijeme. Modely jsou super, bude mě bavit je barvit a pravidla a mechaniky vypadají funkčně. Ale už nikdy si od týhle firmy nic nekoupím. Leda by to bylo na krámu za litr, jako jsem to udělal s AvP. A vám radím to samý.