Září 2019

Novinky

V Arkham Horror: Final Hour zachraňujete svět na poslední chvíli

7161-1_arkham-horror--final-hour
views
664

Fantasy Flight Games připravují další hru ze světa Arkham Horror. Tentokrát má být časově mnohem svižnější a zaměřená víc na boj.

Když jsem psal poslední článek pro BiggMagg o rozšíření k Panství hrůzy, porovnával jsem si v hlavě hry na Lovecraftovy motivy, které společnost Fantasy Flight Games vydala a došlo mi, že jsem chtěl už před časem napsat krátký článek o jejich chystané novince Final Hour. To člověk zapomene hned, povinnosti, uzávěrky, stačí jedna živelnější redakční porada a už se z ní odchází s hlavou plnou úplně jiných myšlenek. I proto jsem na tento blog dva týdny nic nenapsal, ale konec řečí okolo, pojďme na věc.

Co se lovecraftovských deskovek od FFG týče, hrál jsem Arkham Horror, Eldritch Horror i Panství hrůzy, minuly mě jen ty jejich karetní kousky. Hry jsou to vynikající, ale všechny jsou dost náročné – jak obtížností, tak časově. Ve FFG si toho jsou vědomi a proto jako jednu z prvních věcí o Final Hour prozradili její délku. Jedna hra by se měla vejít do hodiny (už ten název, že…), což je oproti výše jmenovaným hrám poloviční až třetinová doba. Zároveň bude hra cílit spíš na boj, ve FFG už avizovali, že ze široké škály jejich postav vybrali do Final Hour hlavně bouchače, ať už herně nebo z hlediska lore.

Hra se odehrává ve městě Arkhamu na půdě Miskatonické univerzity. Detektivové, za které hráči hrají, přijíždějí na místo v poslední možný moment, rituál už běží, po kampusu se plíží nestvůry, oblohu zahalil obrovský vír a hrdinným postavám nezbývá nic jiného než se pokusit na poslední chvíli rituál zastavit a zabránit tak příchodu prastarého.

Teď přichází část, kdy budu teoretizovat, protože jsem zatím neměl jak si hru osahat. Ale z preview FFG i šťastlivců, kteří si mohli Final Hour vyzkoušet se zdá, že hráči musí řešit hlavně dva úkoly – hledání stop k zastavení rituálu a boj proti stále rychlejí se spawnujícím nestvůrám. Dost mi to v tomto směru připomíná vynikající Andor (znovu zdůrazňuju – jen uvažuju, vydání je ještě daleko).

Zajímavá a v rámci značky inovativní je mechanika kooperace hráčů, která jde hodně vstříc atmosféře. Aby byl rituál zastaven, musí se skupina rozdělit. Jeden běží na koleje, druhý do učeben, třetí třeba do menzy. V takové situaci se mezi sebou detektivové nemají jak domluvit a hráči ten pocit zažijí skrze karty akcí, které vykládají. Každá karta má nějakou iniciativu, vy si sice můžete svou akci vybrat, ale roli hraje i to, jakou kartu si vybrali ostatní. Úspěch akce nestojí jen na vašem rozhodnutí, ale i na pořadí, ve kterém jsou akce podle iniciativy rozhodovány. Tento způsob zahrávání akcí jsme si s mou deskovkovou partou vyzkoušeli už na Gloomhavenu a je to vynikající. Samozřejmě že nejde hráčům zabránit, aby se u stolu domluvili, jakou kartu kdo zahraje, ale obejdou tím jednu ze stěžejních mechanik hry a ochudí se o zážitek.

Tak jako není dopředu jasné, jak moc sehraní detektivové budou, není jasný ani jejich výsledek. Primární je samozřejmě sbírat stopy k zastavení rituálu, ale kdy k tomu dojde záleží na samotných hráčích. Ti si totiž na základě nasbíraných stop řeknou, že teď je konečně čas to zkusit a pak přijde okamžik pravdy. Zastavení rituálu má svá vlastní pravidla a povede se jen v případě, že hráči našli patřičné stopy a pochopili, jakým způsobem mají rituál zastavit. Když to nevyjde, smůla. Cthulhu je tady a přišel konec světa. Pokud si hráči na pokus zastavit rituál ještě nevěří, můžou zkusit hledat stopy déle, ale pak zase hrozí, že je brzy přejede stále větší a větší horda nepřátel.

Podle těch preview, co jsou venku, se mi Final Hour líbí dost. Já mám ty arkhamovské deskovky od FFG fakt rád a vypadá to, že novinka není jejich derivát ani pokus o ždímání peněz, ale opravdu rozšiřuje škálu her z tohoto světa do větší rozmanitosti. Je otázka, jestli se to svižné tempo a tlak od prvního kola nebudou trochu třískat s lovecraftovským feelingem, který je třeba v Arkham a Eldritch Horroru hmatatelný, ale částečně díky tomu, že hráčům dává čas se do hry pořádně ponořit, rozkoukat se a krůček za krůčkem to do sebe vsakovat až do závěrečného kataklyzmatu. Final Hour v tomhle bude nejspíš jiná. Ale i tak se na ni těšim. Jako malej Jarda, ha ha ha! Brzy se dozvíme, jaká hra je, v originále vychází ve čtvrtém letošním kvartálu, české lokalizace bychom se měli dočkat snad během příštího roku.

Recenze

V Blood Rage je konec světa krvavý, svižný a zábavný

1005016
views
874

Já vím, já vím, dělat recenzi o hře, která vyšla už před třemi lety, vypadá divně. Ale hej, tahle stránka není médium, ale blog, nemusím brát ohled na datum vydání a prostě si tu píšu o deskovkách tak, jak mi přijdou pod ruku. A my jsme s nerdybros konečně vyzkoušeli Blood Rage.

Jde o první z trilogie strategických her, které pro společnost CMON vymyslel Eric M. Lang, druhou je východoasijský Rising Sun a třetí bude nedávno avizovaná egyptská Ankh. Blood Rage je zasazená do světa severské mytologie, kde se jednotlivé kmeny perou mezi sebou o nadvládu nad centrálním Ygdrassilem a okolními zeměmi a snaží se z plenění a konfliktů vytřískat co nejvíc, než přijde Ragnarök. Jde o klasickou eurohru, kde všichni hrají do konce (tím je zde Ragnarök na konci třetího věku) a kdo do té doby posbíral nejvíc bodů, ten vyhrál.

Sbírat body můžete několika způsoby. Pleněním kraje a vylepšováním vlastního klanu, bojováním se soupeři nebo plněním úkolů. Sekundárně se dá bodovat i skrze určitá vylepšení, já měl například upgrade, který mi uděloval vítězné body za každé mrtvé bojovníky vracející se z Valhaly do hry (což se děje vždy před začátkem dalšího věku). Hra se obejde úplně bez kostek, veškerá interakce se tady odehrává skrze vaše rozkazy, kterých máte vždy na každý věk určitý počet. A skrze rozkazy zahráváte karty, které si na začátku věku vždy vybíráte draftem podobným tomu z MTG – čím pozdější věk, s tím silnějšími kartami hrajete. To je všechno.

Zní to jednoduše, protože jde v jádru furt jenom o eurovku. Ale na tu kostru je nalepená taková vrstva dalších věcí, že má Blood Rage dost překvapivou hloubku. Cest k vítězství vede několik a je jen na vás, jak se rozhodnete farmit body. Můžete se furt navážet do soupeře nebo se naopak konfliktům vyhýbat a plenit na druhém konci mapy. Kromě vašich bojovníků a vůdce si můžete najímat pomocníky jako elfa, trpaslíka nebo potvory jako je troll či mořský had. Na mapě se furt něco děje a pokud dojde k viditelnému zbrždění hry, je to proto, že se tak rozhodli hráči, ne proto, že by hra ztrácela tempo. Možná proto Blood Rage trochu trpí klasickým problémem eurovek, a sice že čím míň hráčů, tím menší zábava. Jasně, je to sranda i ve dvou, ale když jsme to tak hráli, tak se nám třeba stalo, že ve třetím věku, kdy by měla hra gradovat, jsme naopak neodehráli jedinou bitvu, protože jsme prostě nějak nalosovali úkoly a neměli jsme důvod opustit naše pozice na mapě. Ve třech nebo ve čtyřech by taková situace stopro nenastala, protože je ta hra mnohem víc kontaktní, tedy spíš konfliktní.

K Blood Rage vyšlo několik rozšíření, ale ty bohužel nemám a nemůžu je tedy posoudit. Jen pro informaci, jedno rozšíření přináší možnost hrát s pátým hráčem (což bude ještě větší masakr), druhé rozšíření přidává do klanů zaříkávače rozšiřující možnosti hraní a třetí rozšíření přidává severské bohy měnící pravidla hry v oblastech, ve kterých se na mapě objeví. Jak říkám, rozšíření sice nemám, byť minimálně to pro pátého hráče si nejspíš někde koupím, ale už z tiskových materiálů si dovedu představit, jak zábavně herní model nabobtná. Představit si to není těžké, protože…

…protože Blood Rage je hrozně lehká hra na pochopení. Velmi rychle dostanete do ruky mechaniky udělování rozkazů a zahrávání karet, stejně rychle se zorientujete na mapě a tím jste se vlastně už hru naučili, vítězství je od té chvíle jen a pouze na vás a na tom, jak strategicky nebo vypočítavě dokážete uvažovat a hrát. Hodně hru zlehčuje jednoduchý soubojový systém postavený na součtu síly válečníků a jejím přifukování skrze vykládání karet, což v praxi znamená, že když se potkáte se soupeřem na mapě, za pět vteřin si vypočítáte sílu vašich klanů, dalších pět vteřin dohráváte efekt karekt a je po boji. Svižné, snadné, efektivní.

A teď samozřejmě ta nejdůležitější otázka. Doporučil bych hru koupit? Rozhodně, ale záleží i na tom, co už máte doma. Eurovky se od sebe v základu zas až tak neodlišují, aby mělo smysl jich mít doma třeba pět. Představte si osu, kde na jedné straně máte jednoduché hry jako Ticket to Ride nebo Hadara a na druhém konci strategické euro-obry jako Scythe. Blood Rage je zhruba uprostřed, zachovává si svižnost a kratší herní dobu, ale zároveň už obsahuje hloubku a výpravnost velkých her. Pokud přesně tenhle typ hry hledáte do sbírky, Blood Rage vás nezklame. A navíc má hezké figurky (což je u her od CMON milé pravidlo). Tolik za mě, mějte se parádně a pokud chcete vidět další fotky, najdete je v předchozím článku, který jsem o Blood Rage vydal před několika měsíci.

Hodnocení: 5/5