Listopad 2020

Recenze

LEGO Razor Crest: This Is The Way!

IMG_2254
views
870

Druhá řada seriálu Mandalorian je v plném proudu. Ideální čas podívat se blíže na zoubek stavebnici lodi Razor Crest od společnosti LEGO. Je boží, to klidně říkám rovnou.

Předem musím upozornit, že tohle je můj první článek o nějakém LEGO setu. Nejsem odborník, nejsem LEGO recenzent ani influencer, takže nemám srovnání a co jsem tak koukal na jiné recenze, často autoři třeba rozebírají nové dílky, které ta či ona stavebnice přinesla. Já tohle prostě nevím, takže je mi líto, podobné informace v textu nenajdete. Půjde čistě o mé dojmy bez znalostí souvislostí, proč to nepřiznat. Ale o to čistší dojmy to budou.

Stavebici s plným názvem The Mandalorian Loď nájemného lovce (#75292) mi z LEGA poslali před pár týdny, když jsem si zlomil nohu, aby se mi lépe srůstalo a abych si model podle sebe zrecenzoval. Velice za to děkuju, radost mi to udělalo obří, ale máte mé slovo, že vděk obdarovaného jde při recenzi stranou a pokusím se sepsat opravdu všechny dojmy, tedy i těch pár rozpaků, které jsem při stavění měl.

I když jsem neměl podobně velkou LEGO stavebnici dvacet let v ruce, okamžitě jsem do toho naskočil. Je to jako jezdit na kole. Pár věcí se za tu generaci samozřejmě změnilo, dávkování do očíslovaných pytlíků podle postupných kroků si z dětství nepamatuju, stejně tak se mi nikdy předtím nedostal do ruky model, který by kombinoval součástky klasického LEGA i řady Technic. A Razor Crest byl pro mě vůbec první setkání s dílky Technic, nikdy předtím se mi nedostaly do ruky, takže jsem se učil za pochodu a byl jsem upřímně dost okouzlen, jak chytře vymyšlené to je.

Dílky řady Technic tvoří část vnitřní kostry lodi a troufám si tvrdit, že právě díky té kostře je umožněn jeden z hlavních znaků modelu: otevřenost. Model má odklápěcí rampy ze tří stran, jen čumák je napevno, což umožňuje hrát si s interiérem. Je tu Mandova kajuta, zásobník na torpéda i nákladový prostor, kterým se dá div ne prostrčit ruka.

Vnější povrch modelu kopíruje seriálovou loď překvapivě věrně, lámal jsem si z prvních fotek hlavu, jak se pravoúhlému legu podaří instalovat v jemném úhlu skloněný kokpit a hle, vše řeší zasazení do zobáčků, které v době, kdy jsem si se stavebnicí hrával kdysi, rozhodně ještě neexistovaly. Další moment, kdy jsem si uvědomil chytrost návrhu celého modelu i vývoj, kterým LEGO za tu generaci prošlo.

Samotné stavění šlo hladce a model mi během těch tří dnů, kdy jsem jej ve volném čase stavěl, vyloženě rostl pod rukama. Už když jsem byl v půlce, mával jsem s ním v rukách a dělal u toho „vžuuuum“, jako kdyby lítal. Překvapilo mě, že je o dobrou třetinu větší, než jsem podle fotky na krabici čekal, ale to dělá podle mě úhel, ve kterém je vyfocený.  Na délku má Razor Crest necelých čtyřicet centimetrů a musim říct, že i když je dutý a vnitřek má, jak jsem řekl, otevřený, i tak jde o dost bytelný model. Ne že bych s ním hodlal třískat o zem, ale až přijde návštěva, rozhodně se nebudu bát, když to bude chtít vzít do ruky. Opět za to může chytrá kombinace klasických a Technic dílků, které k sobě uchycují obě turbíny Crestu tak, že se rozpadne leda při silném tahu.

Hotový Razor Crest působí impozantně. Zíral jsem na něj opravdu dlouho a nechtělo se mi dát ho z rukou. Na to, že je složený prakticky z dílků různých variant šedé, nepůsobí vůbec bezbarvě, naopak, je na něm řada detailů, které je zábava zkoumat. Třeba záchranný modul hodně podobný tomu, ve kterém Rey opustila Millenium Falcon v osmé epizodě. Schválně jsem do něj vložil figurku Greefa Kargy, no uznejte, není to kouzelný?

Teď pár poznámek k tomu, z čeho jsem byl rozpačitý. Musím upozornit, že veškeré výtky vychází z mého osobního přístupu a nikoliv z toho, že by v LEGU něco udělali špatně. Už když na mě při rozbalování z krabice vypadl arch s nálepkami, věděl jsem, že mám problém. Já tohle neumím, ve Warhammeru mám panický strach z těch jejich vodotisků na figurky a nálepky jsou víceméně soft verze toho samého. Zkrátka: myslím si, že i ve fabrice na pásu by to dokázali nalepit líp než já doma. A měl jsem pravdu. První dílky, na které budete nálepky lepit, je interiér Mandovy kajuty. Ani jeden z panelů jsem samozřejmě nedokázal pořádně vycentrovat. Na druhou stranu jsem se učil rychle a když jsem lepil poslední nálepky, tedy detaily turbín, dělal jsem to už se sebejistotou a vlastně i s chutí.

Trochu mě mrzí, že figurka Mandaloriana je ještě ve starém brnění a ne v tom novém fešáckém beskaru, ale jestli se nepletu, LEGO tuhle variantu zatím ani neprodává, možná přijde s modely k druhé řadě seriálu? Problém jsem měl s přiděláním kluzákových lyží (říká se tomu tak vůbec? Já a technika, to nejde dohromady.) uprostřed stavby modelu, protože člověk se tak nějak bojí pak s následujícími kroky, kdy na nich už model stojí, tlačit při přidělávání dalších dílků. Ale tahle varianta asi nemá vítěze, buď přiděláte lyže v půlce nebo později, kdy už není střecha, na kterou se zprvu model občas otáčí, v rovnováze. V LEGU určitě ví, proč to tak v návodu udělali, to jenom já jsem z toho coby nezkušený stavitel byl poněkud…jak to říct…připodělanej. Taky úplně nedocením vystřelovací torpéda a raději bych místo jejich mechanismů na tom místě viděl věrohodnější plášť Razor Crestu, ale chápu, tenhle model má být i na hraní, od vystavení a realistických křivek má LEGO Star Wars řadu Ultimate Collector’s Series.

To jsou veškeré mé výhrady, jak vidíte, jde o drobné detaily. Jinak jsem ze stavebnice nadšený, byla to zábava stavět a hlavně to prostě vypadá dobře samo o sobě. Jsem fanda Star Wars techniky, jakmile jde o všelijaké křižníky, stíhačky a tanky, tak to vystavuju okamžitě všude možně po bytě a LEGO Razor Crest je samozřejmě stejný případ. A kromě toho, že vypadá dobře jako model, obsahuje i super figurky, ten mini Baby Yoda je nejroztomilejší věc, jakou jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Takže co vám budu závěrem říkat, já jsem nadšenej!

Nezařazené

Jak jsem si podruhé v životě zamiloval LEGO

star-wars-mos-eisley-cantina_TALL
views
1001

Není hanbou, když nad novými stavebnicemi místo dětí slintají jejich tatínci. Dokonce se zdá, že společnost LEGO začala vyrábět sety dospělým na míru. A jsou to fakt perly. 

Když se nic nepokazí, je tohle poslední blog, který píšu jako chromý člověk z lůžka. Do dvou týdnů bych měl v rámci možností chodit, tudíž i fotit a s tím se na blog vrátí moje klasické články, první dojmy, rozbalování, recenze a tak. A protože se společně s tím blíží moment, kdy se podívám pořádně na zoubek Mandalorianově lodi Razor Crest od firmy LEGO, napadlo mě jako předehru povyprávět vám o dalších stavebnicích, které mi vyrazily dech.

Můj vztah k LEGU (já v textech tak nemám rád skloňování názvů firem, které se píšou verzálkami!) je čistý jako dětská duše. Doslova. Jako kluk jsem měl LEGA hodně. Naši mě drželi zkrátka s videohrami, ale zase stavebnic mi dopřávali, možná v domnění, že ze mě vyroste architekt místo gamingového závisláka. Jenže jak přišel gympl, začal úplně jiný život. Muzika, kytara, holky, koncerty, čundry, znáte to. O LEGO jsem ztratil zájem a není moc divu – tehdy byly na trhu furt jenom hasičské zbrojnice a pirátské lodě, kromě řady Technic si sedmnáctiletý kluk neměl moc z čeho vybírat.

Do zorného pole se mi LEGO vrátilo až po řadě let, kdy jsem zaregistroval, že začaly vycházet sady ze světa Star Wars. Zprvu šlo spíš o roztomilé stavebnice, u kterých jsem si říkal: „Tohle mělo vycházet, když mi bylo deset!“ Jenže pak přišly stále ambicióznější modely a zhruba od doby, kdy vyšla Hvězda smrti a fenomenální Super Star Destroyer, který pro mě doteď zůstává nejhezčím setem vůbec, už sleduju každý model, který v rámci LEGO Star Wars vychází. A dokonce jsem začal hrát LEGO Star Wars videohry.

Pojďme si tedy společně prosvištět pár modelů, které mě nadchly. Doma je nemám, slintám nad nimi na netu a dokud celá tahle koronavirová krize nepřejde a hudební scéna se neroztočí zase na plné obrátky, najel jsem na spořivý režim. Ale kdo ví, třeba si je koupim časem. Pokud tou dobou, až vše bude zase v normálu, ještě budou na trhu. Jdeme na to.

Za mě je tohle totální skvost. Už dlouho se poohlížím po plastovém modelu nějakého křižníku ze Star Wars, který by svými rozměry dělal pořádnou dekoraci v obýváku. Nejvíc se mi líbí křižníky třídy Venator, ale ty se dneska prakticky nedají sehnat, pokud nepočítám šílené pálky na Ebayi. Star Destroyery jsou v mé oblibě křižníků hned v závěsu, proto mě tahle stavebnice okamžitě praštila do očí. V této cenové hladině vyšel i Millenium Falcon, vím, že někteří z vás si jej koupili (Koudy dokonce dva kusy). Bude to znít divně, ale já, kdybych měl teď peníze na takhle drahý model, beru raději Imperiální hvězdný destruktor. Však se podívejte, jak kolosální záležitost to je. Ta maličká Tantive IV letící vedle! Z něčeho takového by byla dominanta celého bytu. A když si představím, jak by to bylo stylové, až se naše parta sejde zase na Star Wars RPG a hráli bychom s křižníkem za zády…no nádhera!

Mos Eisley Cantina je jedna z nejnovějších stavebnic. Upřímně jsem ji na první pohled přešel, protože je to podle mě víc set na hraní než na vystavování, ale to fantastické množství detailů mě nakonec posadilo na zadek. Nejvíc se mi na celé stavebnici líbí, že se vrátila řada zapomenutých vedlejších postav. Své LEGO figurky mají díky tomuto setu Ponda Baba a Cornelius Evazan, Labria nebo Momaw Nadoc. Mos Eisley Cantina byl vždycky dechberoucí orloj postaviček, právě tahle scéna pro mě byla symbolem pestrobarevnosti galaxie i její odvrácené strany, která se podezřele projeví, když se všichni sejdou v jednom potemnělém baru v zapomenutém koutě galaxie. A přesně tohle podle mě dokázali tvůrcí LEGO stavebnic do tohodle setu přenést. Výtečná práce. Mimochodem, sice už to dávno není ofiko kánon, ale pokud byste si o řadě návštěvníků kantýny chtěli přečíst víc, doporučuju povídkovou sbírku Tales From Mos Eisley Cantina.

Skvělý set. Nikdy by mě nenapadlo, že LEGO dokáže vyrábět i stylové výstavní modely pro náročnější fanoušky, ale je to tak. Když si vzpomenu, jaké peklo pro mě bylo objednávat plastové modely TIE Fighterů a Y-Wingu až z Japonska a pak mi konečně přišly, ovšem s manuály v japonštině! Tohle LEGO je proti tomu krásně přístupná záležitost. Parádní kousek na výstavku, navíc se žádný plastový A-Wing v podobném měřítku jako model nevyrábí, jestli se nepletu. Pro mě coby fanouška vesmírný techniky je tohle spolu s Hvězdným destruktorem nejhezčí stavebnice, co je aktuálně v prodeji. Dobře, ten Millenium Falcon je tam taky.

AT-AT je klasika všech klasik. Asi na každého musely tyto kolosy zapůsobit, když je poprvé viděl ve filmu Impéium vrací úder. Je to naprosto ikonický stroj, jeden ze symbolů Star Wars techniky, který byl díky tomu už několikrát v pozdějších filmech recyklován. A bude to znít divně, ale mně se dokonce AT-M6 z The Last Jedi líbí možná o něco víc. I tak jsou to ale báječně navržené stroje a na tomhle setu se mi líbí, že si s ním můžou hrát děti a taťkové si ho můžou dát na výstavku, protože vypadá i bez figurek okolo dobře.

Teď se přesunu do světa Harryho Pottera. Tahounem modelů téhle značky je v tuto chvíli bezpochyby stavebnice Příčná ulice, která je samozřejmě kouzelná, ale u mě pořád vede Bradavický hrad. Ta stavba je impozantní už ve filmu a do LEGA se podařilo její impozantnost přenést (upřímně, nikdy předtím mě nenapadlo, že to vůbec půjde), takže si dovedu představit, jak by asi tenhle set dominoval mému obýváku vystavený někde na knihovně. Schválně si rozklikněte odkaz na web a prohlédněte si model i z druhé strany, ten počet detailů je neuvěřtelný. Mimochodem, u tohodle setu jsem poprvé zjistil, že LEGO už vyrábí i menší figurky.

Burtonovy batmanovské filmy jsou pro mě nejlepší. Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že Nolan to udělal líp. Burtonův Gotham je TEN Gotham, který mě fascinuje, možná právě proto mě ten Nolanův manhattanský styl nechal chladným. Ale proti gustu…Tahle stavebnice mě každopádně dlouho míjela. Až teprve v tomto videu jsem si jí všiml pořádně, jak poutá pozornost na celé scéně a došlo mi, že by ten Batmobil jen tak vystavený na polici působil v bytě fantasticky. Za mě výtečný set, ale musím dodat, že jinak mě ty ostatní LEGO sety ze světa DC a Marvelu nechávají dost chladným.

No a to nejlepší nakonec. Miluju Stranger Things a když tenhle set odhalili, rozplýval jsem se nad ním na svém Facebooku. Je to skvost, perla, na kterou se nemůžu vynadívat a je mi jasné, že naprosto každý, kdo by se u mě doma zastavil, by nad tou stavebnicí roztál, protože ke mně domů chodí jen lidi na stejné vlně. Jen teda doufám, že ty dílky s obrázky jsou v krabici už předtištěné, trochu mě děsí představa, jak by to dopadlo, kdybych to musel nalepovat sám.

Tak jsem se rozepsal o tom, které současné stavebnice mě fascinují a jdu zase srůstat. Napsali mi z hostingu, že komentáře na této stránce z nějakého důvodu šíří nebezpečný obsah a poprosili mě, abych formulář pro vkládání komentářů ze stránky stáhl. Budu ale rád, když mi alespoň na Facebooku nebo do mejlu napíšete, jaké současné LEGO stavebnice zase fascinují vás, je možné, že mi něco uniklo nebo jsem při prvním prohlížení něco nedocenil, i to se stává. A přiště už si snad dáme nějaký normální článek i s mýma fotkama. Mějte se!

 

Všechny použité fotografie pochází od společnosti LEGO.