Značka Arkham Horror už zabírá na herním trhu slušnou škálu titulů. Od čistě karetní Arkham Horror LCG až po velkou deskovku s miniaturami Panství hrůzy. Temné znamení stojí někde mezi nimi, prostoru zabere jako karetka, průběh hry už odpovídá spíš deskovkám.
Temné znamení se vloni dočkalo dotisku a tudíž je na našem trhu opět k sehnání. Chtěl jsem o něm napsat už při té příložitosti, ale jako na potvoru jsem si nejprve zlomil nohu a sotva jsem se uzdravil, přišel lockdown, který tak nějak trvá doteď. Z toho důvodu jsem stále nemohl vyzkoušet Temné znamení ve větším počtu lidí a moje dojmy vychází čistě z hraní ve dvou.
Jádro připomíná všechny deskovky ze série Arkham Horror. Parta vyšetřovatelů se snaží luštit záhady, do toho se ve hře objevují příšery, které vyšetřovatelům kazí postup. Vyšetřovatele tlačí čas, protože jeden z prastarých bohů se pomalu probouzí a až procitne, nastává buď konec nebo finální fáze hry, která ke špatnému konci nekompromisně směřuje. Tohle všechno dobře známe z dalších her ze světa Arkham Horror, stejně tak jsou tu už známí vyšetřovatelé, bozi a tak dále.
Hra se liší hlavně v provedení. Logicky, když je to karetka. Místo herní plochy jsou tu dva balíčky událostí a jiných dimenzí, které se dostávají postupně do hry a úkoly na nich detektivové musí řešit. Vyřeší-li úkol, získají odměnu (včetně symbolů nutných pro poražení procitajícího boha), kartu odhodí a otočí do hry další. V případě neúspěchu odchází se šrámy na těle či na duši a do nedokončeného dobrodružství se může pustit někdo z kolegů. Tak jako v deskovkách je i zde fáze mýtu, která po určitém čase přináší nějaký negativní efekt: třeba vyděsí vyšetřovatele nebo spawnuje příšery. A stejně jako v deskovkách jsou zde karty kouzel, předmětů, artefaktů a společníků, které můžou vyšetřovatelé využívat a jejichž dopad je na hru zásadní – každá kostka navíc přidaná nějakou kartou se tu počítá.
Temné znamení totiž stojí na kostkách. Jsou jádrem úspěchu (a neúspěchu) a když nepadají, tak se prostě ve hře dál nedostanete. Na kostkách jsou místo čísel symboly, které vyšetřovatelé musí hodit: když je hodí, splnili potřebný úkol a případně háží znova na další v řadě, když je nehodí, můžou zkoušet znovu, ovšem jednu kostku musí vyřadit. Jakmile už nemají čím házet, vyhodnotí se, jestli dobrodružství splnili či nesplnili. Zpočátku je ta mechanika trochu komplikovaná na pochopení, jakmile ji ale člověk dostane do ruky, funguje vlastně docela dobře. Právě proto je důležité používat předměty i speciální vlastnosti některých vyšetřovatelů: umožňují házet kostkami navíc nebo přetáčet určité symboly na jiné, což je pro postup hrou zásadní. Stejným způsobem se bojuje i s příšerami.
Celkově funguje Temné znamení velmi dobře. Zpočátku to drhne, než si hráči zvyknou na všechny herní mechaniky, pár kol to trvá. Pak už se ale hrou postupuje automaticky, což je skvělé, protože Temné znamení stojí na atmosféře. V momentě, kdy už se místo na listování pravidly můžete soustředit na příběhové texty na kartách, v tu chvíli zábava s Temným znamením začíná naplno. Mám lehké výhrady k sazbě textu, který jsem občas luštil s kartou doslova před nosem, ale možná za to můžou jen moje oči. Horší je to s mechanikou kostek. Jelikož na ní hra stojí a padá, ne všem to může vyhovovat. Znám lidi, kteří jakkoliv milují hry ze série Arkham Horror, přes přílišný random efekt kostek se tady nedokázali přenést a Temné znamení nehrají nebo hru prodali (čau, Kapíku!). Já osobně s tím problém nemám, mě hra baví i tak, což je dáno hlavně možností hody modifikovat skrze předměty a vlastnosti, je pravda, že bez nich by bylo Temné znamení i na mě příliš o kostkách. Ale takhle je to podle mě pořád solidně hratelná karetka. Hry ze série Arkham Horror jsou typické hutnou atmosférou a permanentním pocitem tlaku na hráče, který se stále stupňuje až do apokalyptického konce. Temné znamení toto dobře přenáší do malých karetních rozměrů, což mně osobně stačí ke spokojenosti.
