Buďte zdrávi, přátelé, po dlouhý, ale opravdu dlouhý době tu máme další příspěvek na blogu. Práce je moc, psaní o hrách všude možně ještě víc, takže se k tomuhle blogu dostanu bohužel ne tak často a takhle to dopadá. Nicméně k věci – po úspěchu loňskýho i předloňskýho článku už mi několik týdnů chodí mejly, jestli dám i letos dohromady tipy na deskovky pod stromeček. A protože toho zase vyšla pěkná řádka, co stojí za zmínku, pojďme si spolu pár tipů projít. Pravidla jsou jasná jako v předchozích ročnících, tedy že jde o letošní tituly, který zaujaly mě osobně, tedy starýho deskovkáře, dětský hry, párty hry a podobně tady bohužel nenajdete. Takže zdůrazňuju, že jde opravdu jen o moje osobní tipy, ale zase můžu hezky subjektivně vysvětlit, proč to sem dávám. A pokud vás zajímá, co považuju za nejlepší hru letošního roku, tak…přeskočte na konec článku.
Nevyzpytatelní
Společnost Fantasy Flight Games má svou značku podle povídek H. P. Lovecrafta Arkham Horror už roky dost vymazlenou a prověřenou řadou jiných titulů. Stejně tak má roky prověřený titul Battlestar Galactica o cestě posádky ohrožené nepřáteli zvenčí, kteří mají v posádce své skryté agenty sabotéry…Vzhledem k tomu, že FFG už na značku Battlestar Galactica nemají licenci, rozhodli se tu starou deskovku překlopit do světa Arkham Horroru. Tak vznikla hra Nevyzpytatelní, kterou u nás nedávno vydal Blackfire. Posádka infiltrovaná sabotéry se snaží dokormidlovat zaoceánský parník do přístavu, zatímco z hlubin vylézají prastaří netvoři, v kotelně dochází uhlí, na palubě se podivně ztrácí cestující, zkrátka zápletka jak víno. Hra klade důraz na spolupráci jednotlivých hráčů, ale zároveň volby rozhodujících kroků probíhají na tajňačku, aby nikdo netušil, kdo hlasoval pro dobro party a kdo je sabotér, co do už tak dost zoufalé snahy ostatním zase hodil vidle. Skvělá záležitost, když vás je pět nebo šest, v míň hráčích může trochu ztrácet napětí, protože víc hlav rovná se větší paranoia, že ano.
Gloomhaven – Lví chřtán
Miluju Gloomhaven! Fantastická RPG hra s důrazem na epickou kampaň a propracovaný encountery ale není úplně pro každého. Kromě vysoké ceny je náročná i časově a prostorově, bez ironie, tu hru hodinu rozkládáte, pak ji zase hodinu balíte, mezitím si chcete alespoň dvě hodinky zahrát a bum ho, večer je pryč. Lví chřtán je takový Gloomhaven light. Hraje se úplně stejně (tedy stejně skvěle), ale obsahově je osekaný tak, aby byl mnohem přístupnější. Jeho kampaň zabere tak třetinu času (těch původních 112 misí fakt není jednoduchý dohrát), ale hlavně stojí i třetinovou částku a příprava hry zabere nesrovnatelně míň času. Je to díky tomu, že Lví chřtán používá hrací desky natištěný v rozkládacím sešitě, zkrátka najdete stránku s mapou, položíte na stůl a hrajete. Esteticky to má svoje rezervy, ale furt to není deset kilo kartonových dílků a kartiček z velkého Gloomhavenu. Pokud chcete nějakou intenzivní RPG deskovku na delší hraní, která je epická co do obsahu, ale ne do rozuměrů, Gloomhaven – Lví chřtán je ideální titul.
Project L
Geniálně jednoduchá záležitost, která i tak dokáže solidně zavařit mozek. Představte si Tetris, jen dílky neskládáte to řádků, ale do předem daných tvarů. Když tvar složíte, dostanete za odměnu nový dílek do vaší zásoby na skládání, připíšete si vítězný bod a skládáte další hádanku. Čím náročnější hádanka, tím víc bodů za odměnu, kdo má nejvíc na konci, vyhrál. Tento jednoduchý model solidně zahušťuje fakt, že máte jen omezený počet tahů na kolo. Upgradujete si dílek z banku nebo si vezmete novou hádanku? Dokončíte rozestavenou hádanku nebo to pozdržíte a rozložíte si dílky do více úkolů? Takhle uvažujete celou dobu hry, jde o neustálé propočítávání, rozvažování a soustředění. Je to báječná zábava, která se hraje stejně dobře ve dvou jako ve čtyřech lidech. A je to hlavně silně návyková hra, sotva dohrajete a spočítáte si body, mrknete na sebe nad stolem: „Ještě jednu?“ Je to díky tomu, že jedna hra zabere čtvrt hodinky, možná půl, když je vás víc a trochu se zaseknete při promýšlení. Ideální filler!
Talisman
Vím, vím, tohle je stará klasika a řada náročnějších hráčů teď bude kroutit hlavou, protože Talisman považují za „fantasy Člověče, nezlob se“. Ale já mám zaprvé Talisman rád, protože je to ryzí 80’s sword & sorcery. A zadruhé se vydavatelství REXhry podařilo navázat na vydávání 4. edice, pro kterou česky poprvé vydali několik rozšíření: velké Lesní království a menší Ledový chlad a Krvavý měsíc. Talisman je hra, která se v základu může snadno ohrát, proto mají její rozšíření možná důležitější roli, než tomu běžně bývá. Velké rozšíření přidává novou část mapy, malé vždycky nějak upravuje hratelnost a nakombinované dohromady zaručí, že žádná hra Talismanu už se nebude opakovat. Byť hratelnostně je to pořád dost jednoduchý model. Na letošní Vánoce tuhle hru doporučuju tuplem z toho důvodu, že majitel značky Talisman, firma Games Workshop, si licenci stahuje pod sebe. Chystá se vydávat si Talisman sama? Chystá se hru překopat? Zaříznout? Nevíme. Nicméně podle vyjádření REXhry jsou letos vydaná rozšíření na dlouhou dobu asi to poslední, co v Česku pro Talisman vyšlo.
7 Divů světa – Architekti
Moc jsem od toho nečekal, mám fakt rád 7 Divů světa i variantu pro dva nazvanou Duel, kterou považuju za nejzábavnější dvojkovku, co jsem hrál, ale „dětská“ grafika Architektů mě při oznámení uvedla do rozpaků. Ale ona je to nakonec výtečná záležitost s o něco jednodušší hratelností, ale svižnějším tempem. V 7 Divech světa budujete vlastní civilizaci, stavíte různé typy budov, postupujete věky a tak dále. Architekti jsou naopak zaměření jen na stavbu divů světa, každý si hráč jeden vybere a pak stavbu realizuje draftováním kartama s řemeslníky. Je tu i boj, věda či modré karty mešťanů a filosofů, takže cest k vítězství vede víc než jen dostavením divu, ale obecně jsou všechny tyto aspekty zjednodušený do snadno pochopitelných mechanik, ve kterých se zorientuje každý včetně dětí a začínajících hráčů, což se třeba o Duelu říct nedá, tam občas to draftování mozek dokáže hodně zavařit. Architekti jsou opět vynikající filler, odsýpají neuvěřitelně rychle, za dvacet minut máte hotovo.
Duna: Impérium
To nejlepší nakonec. Duna: Impérium je skvost a s přehledem nejlepší hra, kterou jsem letos hrál. A to říkám jako člověk, který nemá rad ani deckbuilding, ani worker placement hry. Neumím je, nemám na ně mozkovou kapacitu a často mě ani neoslovují settingem. Ale tady je hra podle filmové Duny, což je sám o sobě geniální setting, portréty jsou podle herců, technika podle strojů z filmu, při pohledu na kartu Sardaukarských legií jako kdybyste v hlavě slyšeli Sardaukar chant. Ale hlavně ta hra skvěle funguje pravidlově. Všechny mechaniky do sebe geniálně zapadají, takže mi nakonec kombinace deckbuildingu a worker placementu nejen nevadila, ale hrozně rychle jsem do toho naskočil a po pár kolech bez problémů hrál. Hrajete za postavy z Duny, snažíte se obsazovat místa na Arrakisu a spoluprací se čtyřmi frakcemi (Císařem, Gildou, Fremeny a Bene Gesserit) určujete svůj styl hraní. Můžete se obrátit i na Landsraad, který pomáhá vylepšovat hratelnost do dalších kol. Je toho opravdu hodně, co můžete dělat, ale pozor, taky jsou tu soupeřící hráči, kteří vám do plánu snadno hodí vidle. Stačí, aby hráč před váma hrál zrovna tam, kam jste chtěli, a máte po plánu. Takže v Duně sice sledujete nějaké dlouhodobé cíle, ale občas musíte improvizovat, jinak se k nim nedostanete. Geniální, už jsem hrál asi deset her, ani jednu jsem nevyhrál a stejně mě to hrozně baví a chci hrát zas! Až tak výbornou to má hratelnost. Za mě deskovka roku 2021. A to se navíc blíží rozšíření jménem Vzestup Iksu.