admin

admin

První dojmy

Ars Nova je jako deskovkové Jméno růže

IMG_1005
views
984

Není rozšíření jako rozšíření, Ars Nova k Johance z Arku je prakticky odlišná hra. Z generálů armád se stanete vyšetřovately záhad.

Když jsem na Kickstarteru backoval Johanku z Arku, už základní balík nabobtnal do rozměrů, že mi ta hra vydrží na pár let. Široké škále celkem sexy rozšíření jsem dokázal odolat s jedinou výjimkou: za 20 dolarů jsem přikoupil Ars Nova inspirované Jménem růže.
Inspirované je přesný výraz, protože autoři hry samozřejmě nemají na Ecovo dílo ani stejnojmenný film práva. Přesto není co řešit, už františkán na krabici jasně odkazuje k Seanu Connerymu v roli Viléma z Baskervillu. Vzhledem k tomu, že Umberta Eca miluju a mám doma v knihovně snad všechno, co u nás vyšlo (minimálně v té báječné edici od Arga), okamžitě jsem rozšíření přidal k objednávce a nedávno mi konečně dorazilo.

Srovnání velikosti figurek s kostelem ze základní hry.

Ars Nova kompletně mění pojetí hry. Johanka z Arku je víceméně wargamingová hra postavená na deskovkových rozměrech a mechanikách, v Ars Nova se naopak nebojuje vůbec. Neovládáte žádné jednotky, žádné vojáky. Stanete se františkány vyšetřující tajemství v jednom izolovaném klášteře, kde něco není tak úplně v pořádku…

V rozšíření jsou dva scénáře, ten první je pro jednoho až tři hráče, kteří se chopí postav františkánského vyšetřovatele a dvou jeho asistentů. Spolu pak chodí po klášteře a snaží se přijít na kloub záhadě. V rámci znovuhratelnosti je zde několik možných záhad, jednou vyšetřujete vraždu, jindy se snažíte najít zločince schovaného mezi mnichy, hororovější varianty jsou třeba stopování satanistického kultu nebo snaha odvrátit záhadné šílenství prostupující celým klášterem.

Ve druhém scénáři se v klášteře dějí ty samé záhady, ale hra je určená pro dva hráče hrající proti sobě. Jeden hraje za františkána a asistenty, druhý za mnichy. A zatímco františkán se snaží tajemství zavčas rozlousknout, hráč hrající za mnichy se snaží naopak svůj děsivý plán dotáhnout do konce.

To je Ars Nova ve zkratce. Hru jsem zatím nehrál, jenom studoval obsah a pravidla. Schovávám si ji na moment, kdy se u mě doma sejdou další nadšenci do Ecova díla a užijeme si to společně. Ale už teď jsem z rozšíření nadšen, za 20 dolarů mi to připadá jako super kauf. Kromě toho, že jde prakticky o samostatnou hru (byť mapa kláštera potřebuje díly i ze základní hry), zároveň obsahuje i druhou sadu karet, díky které můžete všechny modely zařadit i do základní hry. Jak ale budou mniši a františkáni fungovat na bojišti, to si zatím netroufám hádat. Pro mě je hlavní, že mám teď doma Jméno růže jako deskovku.

Novinky

V Arkham Horror: Final Hour zachraňujete svět na poslední chvíli

7161-1_arkham-horror--final-hour
views
763

Fantasy Flight Games připravují další hru ze světa Arkham Horror. Tentokrát má být časově mnohem svižnější a zaměřená víc na boj.

Když jsem psal poslední článek pro BiggMagg o rozšíření k Panství hrůzy, porovnával jsem si v hlavě hry na Lovecraftovy motivy, které společnost Fantasy Flight Games vydala a došlo mi, že jsem chtěl už před časem napsat krátký článek o jejich chystané novince Final Hour. To člověk zapomene hned, povinnosti, uzávěrky, stačí jedna živelnější redakční porada a už se z ní odchází s hlavou plnou úplně jiných myšlenek. I proto jsem na tento blog dva týdny nic nenapsal, ale konec řečí okolo, pojďme na věc.

Co se lovecraftovských deskovek od FFG týče, hrál jsem Arkham Horror, Eldritch Horror i Panství hrůzy, minuly mě jen ty jejich karetní kousky. Hry jsou to vynikající, ale všechny jsou dost náročné – jak obtížností, tak časově. Ve FFG si toho jsou vědomi a proto jako jednu z prvních věcí o Final Hour prozradili její délku. Jedna hra by se měla vejít do hodiny (už ten název, že…), což je oproti výše jmenovaným hrám poloviční až třetinová doba. Zároveň bude hra cílit spíš na boj, ve FFG už avizovali, že ze široké škály jejich postav vybrali do Final Hour hlavně bouchače, ať už herně nebo z hlediska lore.

Hra se odehrává ve městě Arkhamu na půdě Miskatonické univerzity. Detektivové, za které hráči hrají, přijíždějí na místo v poslední možný moment, rituál už běží, po kampusu se plíží nestvůry, oblohu zahalil obrovský vír a hrdinným postavám nezbývá nic jiného než se pokusit na poslední chvíli rituál zastavit a zabránit tak příchodu prastarého.

Teď přichází část, kdy budu teoretizovat, protože jsem zatím neměl jak si hru osahat. Ale z preview FFG i šťastlivců, kteří si mohli Final Hour vyzkoušet se zdá, že hráči musí řešit hlavně dva úkoly – hledání stop k zastavení rituálu a boj proti stále rychlejí se spawnujícím nestvůrám. Dost mi to v tomto směru připomíná vynikající Andor (znovu zdůrazňuju – jen uvažuju, vydání je ještě daleko).

Zajímavá a v rámci značky inovativní je mechanika kooperace hráčů, která jde hodně vstříc atmosféře. Aby byl rituál zastaven, musí se skupina rozdělit. Jeden běží na koleje, druhý do učeben, třetí třeba do menzy. V takové situaci se mezi sebou detektivové nemají jak domluvit a hráči ten pocit zažijí skrze karty akcí, které vykládají. Každá karta má nějakou iniciativu, vy si sice můžete svou akci vybrat, ale roli hraje i to, jakou kartu si vybrali ostatní. Úspěch akce nestojí jen na vašem rozhodnutí, ale i na pořadí, ve kterém jsou akce podle iniciativy rozhodovány. Tento způsob zahrávání akcí jsme si s mou deskovkovou partou vyzkoušeli už na Gloomhavenu a je to vynikající. Samozřejmě že nejde hráčům zabránit, aby se u stolu domluvili, jakou kartu kdo zahraje, ale obejdou tím jednu ze stěžejních mechanik hry a ochudí se o zážitek.

Tak jako není dopředu jasné, jak moc sehraní detektivové budou, není jasný ani jejich výsledek. Primární je samozřejmě sbírat stopy k zastavení rituálu, ale kdy k tomu dojde záleží na samotných hráčích. Ti si totiž na základě nasbíraných stop řeknou, že teď je konečně čas to zkusit a pak přijde okamžik pravdy. Zastavení rituálu má svá vlastní pravidla a povede se jen v případě, že hráči našli patřičné stopy a pochopili, jakým způsobem mají rituál zastavit. Když to nevyjde, smůla. Cthulhu je tady a přišel konec světa. Pokud si hráči na pokus zastavit rituál ještě nevěří, můžou zkusit hledat stopy déle, ale pak zase hrozí, že je brzy přejede stále větší a větší horda nepřátel.

Podle těch preview, co jsou venku, se mi Final Hour líbí dost. Já mám ty arkhamovské deskovky od FFG fakt rád a vypadá to, že novinka není jejich derivát ani pokus o ždímání peněz, ale opravdu rozšiřuje škálu her z tohoto světa do větší rozmanitosti. Je otázka, jestli se to svižné tempo a tlak od prvního kola nebudou trochu třískat s lovecraftovským feelingem, který je třeba v Arkham a Eldritch Horroru hmatatelný, ale částečně díky tomu, že hráčům dává čas se do hry pořádně ponořit, rozkoukat se a krůček za krůčkem to do sebe vsakovat až do závěrečného kataklyzmatu. Final Hour v tomhle bude nejspíš jiná. Ale i tak se na ni těšim. Jako malej Jarda, ha ha ha! Brzy se dozvíme, jaká hra je, v originále vychází ve čtvrtém letošním kvartálu, české lokalizace bychom se měli dočkat snad během příštího roku.

Recenze

V Blood Rage je konec světa krvavý, svižný a zábavný

1005016
views
1071

Já vím, já vím, dělat recenzi o hře, která vyšla už před třemi lety, vypadá divně. Ale hej, tahle stránka není médium, ale blog, nemusím brát ohled na datum vydání a prostě si tu píšu o deskovkách tak, jak mi přijdou pod ruku. A my jsme s nerdybros konečně vyzkoušeli Blood Rage.

Jde o první z trilogie strategických her, které pro společnost CMON vymyslel Eric M. Lang, druhou je východoasijský Rising Sun a třetí bude nedávno avizovaná egyptská Ankh. Blood Rage je zasazená do světa severské mytologie, kde se jednotlivé kmeny perou mezi sebou o nadvládu nad centrálním Ygdrassilem a okolními zeměmi a snaží se z plenění a konfliktů vytřískat co nejvíc, než přijde Ragnarök. Jde o klasickou eurohru, kde všichni hrají do konce (tím je zde Ragnarök na konci třetího věku) a kdo do té doby posbíral nejvíc bodů, ten vyhrál.

Sbírat body můžete několika způsoby. Pleněním kraje a vylepšováním vlastního klanu, bojováním se soupeři nebo plněním úkolů. Sekundárně se dá bodovat i skrze určitá vylepšení, já měl například upgrade, který mi uděloval vítězné body za každé mrtvé bojovníky vracející se z Valhaly do hry (což se děje vždy před začátkem dalšího věku). Hra se obejde úplně bez kostek, veškerá interakce se tady odehrává skrze vaše rozkazy, kterých máte vždy na každý věk určitý počet. A skrze rozkazy zahráváte karty, které si na začátku věku vždy vybíráte draftem podobným tomu z MTG – čím pozdější věk, s tím silnějšími kartami hrajete. To je všechno.

Zní to jednoduše, protože jde v jádru furt jenom o eurovku. Ale na tu kostru je nalepená taková vrstva dalších věcí, že má Blood Rage dost překvapivou hloubku. Cest k vítězství vede několik a je jen na vás, jak se rozhodnete farmit body. Můžete se furt navážet do soupeře nebo se naopak konfliktům vyhýbat a plenit na druhém konci mapy. Kromě vašich bojovníků a vůdce si můžete najímat pomocníky jako elfa, trpaslíka nebo potvory jako je troll či mořský had. Na mapě se furt něco děje a pokud dojde k viditelnému zbrždění hry, je to proto, že se tak rozhodli hráči, ne proto, že by hra ztrácela tempo. Možná proto Blood Rage trochu trpí klasickým problémem eurovek, a sice že čím míň hráčů, tím menší zábava. Jasně, je to sranda i ve dvou, ale když jsme to tak hráli, tak se nám třeba stalo, že ve třetím věku, kdy by měla hra gradovat, jsme naopak neodehráli jedinou bitvu, protože jsme prostě nějak nalosovali úkoly a neměli jsme důvod opustit naše pozice na mapě. Ve třech nebo ve čtyřech by taková situace stopro nenastala, protože je ta hra mnohem víc kontaktní, tedy spíš konfliktní.

K Blood Rage vyšlo několik rozšíření, ale ty bohužel nemám a nemůžu je tedy posoudit. Jen pro informaci, jedno rozšíření přináší možnost hrát s pátým hráčem (což bude ještě větší masakr), druhé rozšíření přidává do klanů zaříkávače rozšiřující možnosti hraní a třetí rozšíření přidává severské bohy měnící pravidla hry v oblastech, ve kterých se na mapě objeví. Jak říkám, rozšíření sice nemám, byť minimálně to pro pátého hráče si nejspíš někde koupím, ale už z tiskových materiálů si dovedu představit, jak zábavně herní model nabobtná. Představit si to není těžké, protože…

…protože Blood Rage je hrozně lehká hra na pochopení. Velmi rychle dostanete do ruky mechaniky udělování rozkazů a zahrávání karet, stejně rychle se zorientujete na mapě a tím jste se vlastně už hru naučili, vítězství je od té chvíle jen a pouze na vás a na tom, jak strategicky nebo vypočítavě dokážete uvažovat a hrát. Hodně hru zlehčuje jednoduchý soubojový systém postavený na součtu síly válečníků a jejím přifukování skrze vykládání karet, což v praxi znamená, že když se potkáte se soupeřem na mapě, za pět vteřin si vypočítáte sílu vašich klanů, dalších pět vteřin dohráváte efekt karekt a je po boji. Svižné, snadné, efektivní.

A teď samozřejmě ta nejdůležitější otázka. Doporučil bych hru koupit? Rozhodně, ale záleží i na tom, co už máte doma. Eurovky se od sebe v základu zas až tak neodlišují, aby mělo smysl jich mít doma třeba pět. Představte si osu, kde na jedné straně máte jednoduché hry jako Ticket to Ride nebo Hadara a na druhém konci strategické euro-obry jako Scythe. Blood Rage je zhruba uprostřed, zachovává si svižnost a kratší herní dobu, ale zároveň už obsahuje hloubku a výpravnost velkých her. Pokud přesně tenhle typ hry hledáte do sbírky, Blood Rage vás nezklame. A navíc má hezké figurky (což je u her od CMON milé pravidlo). Tolik za mě, mějte se parádně a pokud chcete vidět další fotky, najdete je v předchozím článku, který jsem o Blood Rage vydal před několika měsíci.

Hodnocení: 5/5

První dojmy

Ypsilonie ukazuje, jak vypadá škola hrou

IMG_0896
views
571

Pojem „škola hrou“ má různý výklady, od doslovných po velmi volný. Ale v případě deskovky Ypsilonie mi vyskočil v hlavě okamžitě, jakmile jsem krabici otevřel a začal se seznamovat s jejím obsahem.

Původně jsem o týhle deskovce psát nechtěl, plánoval jsem článek o Ethnosu a s Ypsilonií bych počkal až na reakce dětí. Moje máma učí na základce, proto jsem jí Ypsilonii dal, ať ji se žáky vyzkouší a pak mi poví, jaký to bylo. Já totiž zatím děti nemám a s nerdybros hrajeme úplně jiný deskovky, proto jsem chtěl na blog Ypsilonii dát až v momentě, kdy budu mít na hru nějakou odezvu. Ale změnil jsem názor, šup sem s ní!

Ono totiž na Ypsilonii není moc co zkoušet, protože v různých obměnách jsme tuhle hru hráli vždycky. V jádru vychází z Člověče, nezlob se, chodíte po políčkách a vyhazujete si figurky do domečku. K tomu navíc na mapě zažíváte setkání, můžou vám buď pomoct nebo vás zdrží. A ta mapa je navíc hrozně hezky provedená, takže mi Ypsilonie po pár vteřinách zkoumání okamžitě připomněla hru Dlouhý, Široký a Bystrozraký, pamatujete si? Ilustroval ji, myslím, Neprakta…Jak já ji jako kluk miloval!

Ypsilonie je prakticky to samý s jednou dost zásadní nadstavbou – učí vás vyjmenovaná slova. Teda ne vás, vy si je jenom zopáknete, ale vaše děti z týhle školní látky pochytí opravdu dost. Můžou za to karty setkání. Každá z nich vypráví nějaký příběh právě s důrazem na vyjmenovaná slova a tady si dovolím osobní odbočku: mně to přijde prostě skvělý. Já jsem měl totiž na základce s gramatikou problém, v diktátech jsem byl klasickej trojkař. Naši místo toho, aby mi našli doučování, místo toho aby to do mě rvali doma při opáčku u stolu, mi řekli jenom: „Čti.“ A tak jsem četl. Knížky, časáky, co mi přišlo pod ruku a ono to fakt fungovalo, dostal jsem gramatiku z psaný formy plynule do krve a na gymplu už jsem měl diktáty za jedna. A právě tohle intenzivní čtení malých příběhů v sobě Ypsilonie obsahuje. Skvělej nápad a tvůrcům hry salutuju.

Hra se navíc jen tak neohraje, protože má několik variant. Čtyři různý menší desky, kde plníte jiný úkoly (třeba sbíráte bylinky, který pak musíte přinést do lékárny), jednu velkou mapu vzniklou složením všech desek, je tu i režim pro týmovou hru. Jasně, není to žádná deskovka na tříhodinový hraní u piva (i když…po sedmi pivech to taky může být zážitek) a dospělým hráčům toho asi moc nenabídne, ale jako způsob, jak naučit děti vyjmenovaná slova, mi připadá Ypsilonie vynikající. Ovšem pořád je to jenom můj dojem z rozbalený hry a pročtených pravidel, zátěžovým testem deskovka projde, až ji máma odnese do školy.

Novinky

Ovládněte Arrakis! Deskovka Duna se vrací

Snímek obrazovky 2019-08-14 v 15.38.17
views
908

Už to vypadalo, že deskovka podle knihy Franka Herberta Duna zůstane navždy minulostí. K našemu štěstí se tak nestalo a příští rok si ji budeme moci zahrát.

Vinu na tom nesla poměrně složitá politika ohledně autorských práv. Deskovka Duna původně vyšla v roce 1979. Hráči se v ní vžili do role jednotlivých frakcí známých z knihy a snažili se postupně ovládnout planetu Arrakis. Toho šlo docílit jak strategií a diplomacií, tak bojem. Na pravidlech mě zaujaly dvě věci. Zaprvé je Arrakis rozdělena na malá teritoria, ve kterých náhodně propukají písečné bouře. Jakmile má nějaký hráč jednotku na poli, kde je bouře, o všechno v daném poli přichází. A druhá věc – planetu ovládnete v momentě, kdy obsadíte určitý počet pevností. A když se spolu dva nebo klidně tři hráči dohodnou na alianci, počet jejich pevností se sčítá. Hra tak vlastně od začátku nabádá k dohadování spojenectví, což ve třech asi nebude úplně zábava, ale v šesti to podle mě bude hodně velká jízda.

Takhle bude nové vydání Duny vypadat.

O pět let později šel do kin slavný Lynchův film, což byla skvělá příležitost vydat deskovku v druhé edici spolu s několika rozšířeními…a pak už začal zmatek. Ono totiž u podobných deskovek máte dvě různá autorská práva – na užití značky a na užití pravidel, která někdo musel vymyslet. A když společnost Fantasy Flight Games získala práva na hru, bohužel s ní automaticky nezískala práva na značku Duna. To vedlo k tomu, že FFG vydali následně deskovku Rex: Final Days of the Empire, což byl prakticky reprint staré Duny, ale zasazený do jejich vlastního universa Twilight Imperium. Tím prakticky došlo k pohřbení původní Duny – práva na deskovku měl někdo, kdo neměl práva na značku a už si je adaptoval do vlastní hry a práva na značku měl někdo, kdo neměl práva na hru a ani neměl v úmyslu je pro další deskovku dát k dispozici. Vítejte ve světě herního průmyslu.

Frakce, za které si můžete zahrát.

 

Stala se ale neuvěřitelná věc. Společnost Gale Force Nine nedávno oznámila, že se dohodla se správci Herbertovy pozůstalosti i s filmovou společností Legendary Pictures a vydá novou verzi původní deskovky Duna. Vyjde příští rok souběžně s novým filmem, který točí Denis Villeneuve a bude vycházet z jeho vizuálů. Pravidlově však půjde skutečně o reprint původní deskovky, kde podle Gale Force Nine upravili všeho všudy asi 5% pravidel tak, aby odpovídala víc současným herním trendům. Zpráva to je výborná a já se na tu hru těším jak malej Jarda, i když o ní zatím nemáme moc informací. U toho mála zveřejněných obrázků, která jsem k textu připojil, platí, že se ještě vizuály můžou změnit. Jak jsem říkal, deskovka má korespondovat s filmem a z něj zatím nebylo zveřejněno vůbec nic. První obchody už spoustily předobjednávku, cena se pohybuje okolo dvanácti stovek. Už aby to bylo venku!

Novinky

Papír, tužku, kostky a vzhůru do Středozemě

TOR_LOGO_Announcement-1-1200x813
views
724

Hra na hrdiny The One Ring se brzy dočká nové edice. Pokud chcete s kamarády začít hrát RPG zasazenou do Tolkienova světa, toto bude ta správná chvíle.

Není to tak dávno, ani ne rok, co jsem na jednom eshopu objevil skladem poslední zbytky z vyprodané hry na hrdiny The One Ring. Knihu pravidel, dungeon master screen a jednu knihu dobrodružství. Okamžitě jsem to koupil, aniž bych si o hře zjistil něco víc. Věděl jsem jen jedno: je prakticky vyprodaná. The One Ring totiž vyšla už v roce 2011, v roce 2014 se dočkala upraveného vydání, během té doby vyšlo pár dalších modulů, ale celkově výrobce hry, spolčenost Cubicle 7, moc netlačila na pilu a nijak se neobtěžovala s dotisky. Kdo chce začít hrát, základní knihu si asi ještě nějak sežene, ale ostatní knížky až na výjimky musí upirátit z netu.
Upřímně, zatím jsem neměl čas hru ani s jednou družinou vyzkoušet. S první bandou máme už několik let rozjetý tažení v Dungeons & Dragons, s druhou partou jsme v půlce tažení Star Wars a časově jsme na tom asi tak jako všichni pracující lidi – už takhle jsme rádi, že se jednou za čas všichni sejdeme. Jakmile ale nastane příležitost, určitě se pokusím kluky nalomit, aby se mnou The One Ring zkusili.

Artwork družiny z první edice.

Protože pořád je to prostě RPG ze Středozemě, to chceš hrát. Herně vypadá hra výborně. Snaží se do Tolkienova světa hráče vtáhnout s citem a stylově. Pokud si myslíte, že budete hrát za druhýho Gandalfa, Aragorna a Legolase, máte smůlu. Postavy v The One Ring jsou obyčejní dobrodruzi, kteří se co do schopností v pozdějších fázích hry dostanou možná na dostřel Faramirovi, ale rozhodně to nebudou žádní velcí hrdinové. V The One Ring se ani neděje moc hrdinských příběhů, žádná high fantasy se nekoná. Naopak. Celá první edice se drží při zemi, odehrává se v Rhovanionu (jinak také Divočina, kraj na východ od Mlžných hor) mezi událostmi z Hobita a Pána prstenů a s tím koresponduje i její náplň. Se Středozemí se děje něco divného, Temný hvozd zaplňují podivná stvoření, krajinou začínají bloudit tlupy skřetů, ale Sauron stále zůstává skrytý a bude ještě trvat, než se přihlásí o slovo. V The One Ring zkrátka nejde o válku, ta se teprve blíží. Jde o objevování Středozemě a prožívání dobrodružství, která jsou možná na poměry Tolkiena malá (pár příkladů, co družina dělá: v Temném hvozdu eskortuje elfy mířící do Šedých přístavů nebo se vydává do skřetího tábora sejmout náčelníka), ale dohromady všechno dává krásnou skládačku toho, jak postupně Středozem zahaluje stín coby předzvěst Války o Prsten. To se mi líbí hodně. Hra navíc klade opravdu velký důraz na pocit dobrodružství z hlediska expedice a oproti jiným RPG hrám má propracovaná pravidla pro dlouhé chození světem. Tady se fakt nechodí z hospody do jeskyně a z jeskyně zpátky do vesnice prodat v krámu kořist. The One Ring je o týdnech a měsících potulování se Rhovanionem, kde se i cestou z Rhosgobelu na Kosatcová pole může stát cokoliv.

 

Mapa území, na kterém se odehrává první edice.

Abych se ale konečně dostal k tomu, proč to všechno píšu. Cubicle 7 oznámili druhou edici. První vlna přijde na trh v posledním čtvrtletí letošního roku (a prvním roku příštího) a bude zahrnovat základní knihu (čítající 352 stran), nový screen pro dungeon mastera, bestiář, dva moduly prostředí – Minas Tirith a Morii, jeden kampaňový modul odehrávající se v Gondoru a vyjde i starter set obsahující vše nezbytné do startu: výtah pravidel pro družinu i pána jeskyně, předpřipravené osobní deníky, sadu kostek, zkrátka klasika. Tvůrci hry zároveň posouvají i její setting, odehrává se o něco později, resp. blíž Válce o Prsten. Správce Gondoru Denethor svolává do své země dobrodruhy z celé Středozemě, aby se zapojili do boje proti stále rostoucímu stínu na východě. The One Ring se tak přesouvá z Rhovanionu na jih, ale to neznamená utrum starým pravidlům a prostředí, naopak, nová edice má být plně kombinovatelná se staršími knihami.

První artwork z druhé edice.

Vzhledem k tomu, jak se po první edici zaprášilo, myslím si, že právě začátek příštího roku bude ten správný moment, kdy se plácnout přes kapsu, pokud chcete začít The One Ring hrát. Já do toho půjdu určitě, protože si myslím, že moduly k našemu Star Wars tažení nám vydrží cca do jara a pak budeme s partou řešit, co hrát dál. A v ten moment budu lobbovat za Pána prstenů jako divej. Protože tohle prostě chci hrát.

Novinky

Za dobrodružstvím s Rickem a Mortym

dnd-rick-and-morty
views
668

Blíží se vydání dalšího setu do Dungeons & Dragons. A z hlediska ujetý zábavy slibuje zatím asi největší zážitek z toho, co Wizardi kdy vydali.

Společnost Wizards of the Coast se v posledních letech pustila intenzivně do crossoverů. Hlavně teda v rámci hry na hrdiny Dungeons & Dragons, kterou začala propojovat nejen se světem vlastní hry Magic: The Gathering, ale zapojila i oblíbené popkulturní značky. Není to tak dávno, co jsem tu psal o starter setu propojeném se Stranger Things a hle, je tu další box podle seriálu. Tentokrát přijdou na řadu Rick and Morty.
Krabice nazvaná Dungeons & Dragons vs. Rick and Morty: Tabletop Roleplaying Game Adventure byla oznámena už v květnu, ale nechtěl jsem ji hned dávat na blog v naději, že se časem dozvíme něco víc o jejím obsahu. Je srpen a stále nic, tak už to asi nemá smysl protahovat.


Co víme: hlavně cenu stanovenou na třicet dolarů. Taky víme, že půjde o starter, od čehož se odvíjí i obsah tipický pro tahle balení. Uvnitř najdeme pět předpřipravených postav, sadu kostek a pravidla, opět nejspíš rozdělená na sešit pro hráče a dobrodružství pro pána jeskyně.
Co nevíme: o čem bude úvodní dobrodružství určené pro level 1-3, stejně tak nás nejspíš Wizardi budou až do konce napínat s tím, za jaké postavy se bude hrát.
Osobně si myslím, že oproti Stranger Things, kde se starter snažil adaptovat dobrodružství, které spolu kluci v pár scénách hrají, půjde Rick and Morty mnohem víc do seriálového prostředí. Čekám důraz na humor a ujetý situace, tolik typický pro tenhle seriál, zatímco z D&D hráči budou poznávat hlavně pravidla a mechaniky, zatímco pořádný osahávání si světa Forgotten Realms přijde na řadu až mimo toto dobrodružství. Můžu se samozřejmě plést, ale když už by mi měl dávat crossover těchto dvou značek smysl, tak nejspíš v týhle podobě.


Ostatně o svérázu dobrodružství Ricka a Mortyho ve světě D&D může napovědět už čtyřdílný crossoverový komiks, který před nějakou dobou vydávaly Oni Press a IDW. A zatímco starter můžeme čekat až někdy na podzim, už za pár týdnů začne vycházet druhá komiksová řada. Jestli bude předcházet celému dobrodružství, to je opět ve hvězdách. Nápaditý bude ale tenhle crossover určitě, protože mě pobavil už náhled obálky prvního sešitu. Ta totiž přímo odkazuje na D&D modul dobrodružství jménem Dungeon of the Mad Mage. Že by se konečně podařilo překonat nedosažitelný crossover Family Guy a Star Wars? Já tam ten potenciál cítím.

První dojmy

Deskovku od Archon Studio? Už nikdy víc…

IMG_0794
views
1512

Rád backuju deskovky na Kickstarteru. Většinou to znamená, že mám hry dřív než přijdou na trh a navíc hromadu doplňků, který nebývají v základních krabicích. Proto se tetelím jak malý dítě pokaždý, když mi z Kickstarteru něco přijde. Když dorazila Chronicle X, byl jsem už prostě jenom nasranej. Tak, že jsem ani nedával fotku na svůj Facebook. A to tam cpu s dětinskou radostí prakticky každou deskovku, která mi přijde.

Nerad používám sprostá slova, ale tady nešlo jinak. Chronicle X jsem backnul kdysi jako kickstarterový benjamínek, líbila se mi stylizace, modely a fakt, že díky vysoký vybraný částce nabobtnala zásilka do neuvěřitelných rozměrů, klasický tons of plastic shit. O výrobci jsem tehdy moc netušil a nepátral se po jeho historii. Udělal jsem chybu, naletěl pozlátku úspěšnýho projektu, aniž bych si zjistil víc a dobře mi tak.

Nejprve to dobrý. Chronicle X přišla. Alespoň základní krabice. Pravidla působí trochu okoukaně, přirovnal bych je k mixu X-COMu, Zombicide a Space Hulka, ale v kombinaci s retrofuturistickým settingem (hra se odehrává v 80. letech během invaze mimozemšťanů, jíž čelíte pomocí techniky, o který budeme snít ještě za sto let) a variabilní kampaní to zábava bude, o tom nepochybuju. Plusem je, že základní krabice umožní hrát až sedmi hráčům najednou. Jeden hraje vždycky za emzáky, zbytek za lidský hrdiny bránící invazi. Máte na výběr dva způsoby hraní: příběhovou kampaň, kde se misi za misí prokousáváte k poslednímu bossovi nebo strategickou kampaň, kde se hráči rozdělí do týmů a postupně se snaží každý sám za sebe ovládnout povrch planety a vytlačit šmejdy z vesmíru zpátky do vesmíru. Proč ne, tenhle styl jsem od hry čekal a dostal jsem ho. Jo a hra má vynikající inserty, tohle tahle firma vždycky dělala pečlivě.

Jinak už je všechno špatně. Výrobci z Archon Studio dodání hry posunuli o celý rok, aniž by to pořádně vysvětlili. Komunikovali sporadicky, většinou backerům odpovídali něco o komplikaci s vývojem pravidel, což volně přeloženo znamenalo: „sedíme v kanclu s nohama na stole, ale dva z nás na tom fakt ještě něco dělaj.“ Teď, když už mi to přišlo domů, jsem zklamaný. Neavizovali dopředu, že budou posílat Chronicle X po částech (tak jako to dopředu říkají třeba Awaken Realms) a zatímco celkově ta kampaň za 99 dolarů měla smysl, protože jste ke hře dostali ještě dvojnásobný počet modelů a hromady komponent navíc, dostat za tu samou cenu základní krabici je výsměch.

Běžný zákazník by byl v klidu, říkal by si, že to dopošlou a za běžný situace by to tak bylo. Bohužel, já si začal o Archon Studiu, jak se oddalovalo dodání hry, něco zjišťovat a dneska už jsem na ně tak preventivně napruzelej, že mi dodání alespoň základní Chronicle X neudělalo sebemenší radost. Zaprvé: Archon Studio jsou bývalí Prodos, kteří ještě dnes, asi po šesti(!) letech od kampaně na deskovku Aliens vs. Predator dluží dodání stretch goals. Přejmenování na Archon Studio byl jen způsob, jak se odstřihnout od jména špatný pověsti a aby to nebylo málo, ještě se snažili svýho času skrýt za třetí jméno Load Board Game, pod kterým pracovali na další deskovce. Navíc ani v jednom případě nekomunikovali s backery, ani v jednom případě nic nedodali včas a ve většině případů stále ještě nedodali slíbený stretch goals.

No a teď jsem se do tý fronty čekatelů zařadil i já. Za sto dolarů mám tak doma hru, která se bude na krámech prodávat podle mě tak za dvanáct stovek, protože je udělaná hrozně lacině. Mapový díly mají lamino z nouze a ostatní komponenty jsou vytištěný na papíru o tvrdosti skicáku, kdyby tohle avizovali dopředu, nic bych jim neposlal. Polep krabice je tak odfláklej, že se mi už při prvním strčení do police mezi ostatní deskovky začal sloupávat a trhat. A navíc mám teď doma nedodělek. Pominu takový ty špatný vtipy, jakože mezi stretch goals byl třeba kalendář na rok 2019. Hlavně mezi nimi byly XXL modely, tedy bossácký figurky, kterým je kvůli většímu záběru mapy věnovaná v pravidlech hry samostatná pasáž a počítá se s nimi na stole…jenže nejsou. Nepřišly. Stejně tak Archon Games vydali v pdfku solo mód pro jednoho hráče, ale komponenty k němu nejsou součástí základní krabice a je třeba čekat a doufat, že to vůbec někdy přijde s ostatními stretch goals a nedopadne to jako AvP. Možná že věděli, jak na salámu to budou mít a navzdory dopředu avizovanému solo módu na krabici napsali, že hra je minimálně pro dva hráče. Ukázkový chucpe.

Nejvíc mě na tom všem mrzí přístup samotných tvůrců. Jejich odezva je minimální až nulová, neobtěžujou se odpovídat na dotazy a námitky zákazníků, pokud nepočítáme reakce typu: „vydržte, děláme na tom.“ Nedělají. Serou na to jako na placatej kámen. Jakmile si v práci odkroutí alespoň to minimum, co mají, tedy výrobu základní krabice, kterou můžou pak alespoň poslat na krámy, jdou od toho a začnou dělat na nový hře. Nejkřiklavěji je to vidět právě na Aliens vs. Predator. Protože kvůli špatný pověsti přišli o licenci na značku, oznámili před půl rokem výprodej skladu a veškerý rozšíření a modely si můžete koupit s třetinovou až poloviční slevou. Jak se asi cítí backeři původní hry, kteří měli v rámci stretch goals obdržet ty samý rozšíření a modely zdarma, roky na jejich dodání čekají a teď je vidí ve výprodeji?

Archon Studio (Prodos / Load) má už tak zlikvidovanou pověst, že těží jen ze zákazníků, kteří o nich dřív nevěděli. Já byl jeden z nich a dobře mi tak. Ta firma je tak v háji, že nespokojení zákazníci už jí její chování mlátí o hlavu při každý příležitosti, protože co jinýho jim zbývá? Včera třeba Archon oznámili na GenConu, že chystají licencovanou deskovku Wolfenstein. Dočkali se nějakýho nadšenýho přijetí? Potlesku? Kdepak. Na jejich Facebooku jim lidi akorát píšou: „Hezký, ale kde jsou moje roky slíbený věci?“

Nepochybuju o tom, že si s nerdybros Chronicle X i tak užijeme. Modely jsou super, bude mě bavit je barvit a pravidla a mechaniky vypadají funkčně. Ale už nikdy si od týhle firmy nic nekoupím. Leda by to bylo na krámu za litr, jako jsem to udělal s AvP. A vám radím to samý.

První dojmy

Honba za prstenem aneb „Utíkej, Frodo!“

IMG_0783
views
1023

Hra Honba za prstenem umožní hráčům prožít jednu z nejnapínavějších kapitol Pána prstenů. A ještě k tomu vypadá skvěle.

Jsem ve skluzu. Kdo sledujete můj FB, víte, že Honbu za prstenem jsem si koupil už někdy před čtvrt rokem. A teprve teď jsem se dostal pořádně k jejímu prostudování (takže si dáme první dojmy), ale ještě jsem neměl čas si ji zahrát s mými nerdybros (takže na recenzi si počkáte). Už teď si ale myslím, že ji miluju.

Honba za prstenem stojí na známém modelu hry na četníky a zloděje, kterou popularizovala deskovka Scotland Yard. U nás je známá hlavně její regionální mutace pojmenovaná Fantom staré Prahy. Jde o to, že jeden hráč hraje za zloděje, který se pohybuje po mapě a snaží se utéct četníkům. Za ty hrají ostatní hráči. Četníci mají výhodu v přečíslení, zloděj zase není vidět a během hry pouze trousí stopy, kudy se snaží uniknout. Pokud četníci zloděje najdou, vyhráli, pokud se zloděj dostatečně dlouho vyhýbá střetnutí, utekl a vyhrál on.

Je to jednoduchý a velmi zábavný model, ale taky je to deskovka z 80. let (Fantom z devadesátek). Od té doby se hry hodně posunuly a i když se Scotland Yard i Fantom prodávají ještě dneska, jejich model přejaly a do moderní podoby rozvinuly další hry jako Dracula nebo Narcos. Honba za prstenem je na tom podobně, ale používá mechaniky, které často na původní Scotland Yard dají úplně zapomenout a plně hráče ponoří do světa Středozemě.

Hra je rozdělená na dva scénáře, které se odehrávají každý na jiné straně mapy. V prvním scénáři jeden hraje za Froda a snaží se utéct z Kraje do Hůrky, zatímco jej po mapě nahání čtyři prstenové přízraky. Druhý scénář se odehrává na cestě z Hůrky do Roklinky. Hráč, který hrál za Froda, se nyní zhostí role Gandalfa a snaží se ochránit partu hobitů vedenou Chodcem, jejíž pohyb po mapě je automatizovaný. Čtyřem přízrakům zase na pomoc přispěchá Černokněžný král z Angmaru. Za něj hra hraje automaticky podobně jako za Froda s Chodcem, tudíž se nemění počet hráčů, jen se lehce změní herní styl.

 

Ve hře se střídají denní fáze, za světla má výhodu Frodo, v noci jsou silnější přízraky. Navíc je hra prošpikována různými setkáními, třeba s farmářem Červíčkem nebo Tomem Bombadilem. Tím se neustále odehrávají nějaké události, které původní model četníků a zloděje mění vlastně na dobrodružný trip. Hra se tak přesouvá do modelu jakési hybridní adventury. Střetnutím Froda s přízraky hra nekončí (ve Scotland Yardu už by četníci vyhráli), ale dává mu šanci uniknout. Frodo ovšem během celé hry bojuje s údělem nositele Prstenu a postupně propadá do temnot. Jeho hráč se tak pohybuje neustále na hranici rizika a v momentě, kdy Prstenu propadne, došlo k Frodově porážce a získání Prstenu Sauronem. Temnota Froda nepohlcuje jen skrze setkání s přízraky, ale právě i náhodnými událostmi během hraní, takže zlatej Červíček.


Kromě zajímavých a na první pohled zábavných pravidel hra nabízí i hezké technické provedení. Ilustrace jsou nádherné, stejně tak se povedly figurky postav, které se šikovnému barvíři neztratí i na výstavce v poličce. Výborný nápad je dát hráči za Froda k dispozici zmenšenou mapu schovanou za jakousi zástěnou, protože se tím eliminuje jeden problém, na který u těchto her narážím: hráč hrající za zloděje musí každou chvíli koukat do mapy a četníci z jeho očí můžou vyčíst, kde se zrovna pohybuje. Je to detail, ale pro tempo hry má zásadní význam.

Už jsem se rozepsal až až, tenhle text by měl být taky nějak k učtení. Asi jste z prvních dojmů poznali, že mě Honba za prstenem nadchla už po rozbalení a prostudování pravidel. Co teprve, až si ji pořádně zahrajeme! Těšte se na recenzi, něco mi říká, že to bude stát za to.

Novinky

Harry Potter se vrací…alespoň jako deskovka

SLIDER_2_EDITION_AVAILABLE_ENG
views
724

Plným názvem Harry Potter Miniatures Adventure Game se dočká druhé edice. Předprodej je spuštěn od 16. července, ale něco tady nehraje…

Sotva jsem se o existenci deskovky dozvěděl, zastříhal jsem ušima. Tato hra v sobě kombinuje jednoduché deskovkové mechaniky s vypiplanou technickou úpravou figurkových her a nadchla mě už když společnost Knight Models oznámila její výrobu a přípravu kickstarterový kampaně. „To zas bude plastu“, říkal jsem si při představě, do jakých rozměrů měla hra potenciál nabobtnat přes stretch goals.

 

Smůla. Pár dní před startem Knight Models hru stáhli a rozhodli se to vydat bez asistence komunity. Stretch goals měli evidentně připraveno hodně, protože brzy po vydání základní krabice na trh dodali obrovské množství rozšíření. A já věděl, že tahle hra mě mine. Protože ty ceny byly naprosto mimo. Vyrovnaly se, ba dokonce překonávaly ceny modelů od Games Workshop, ačkoliv ani zdaleka nedosahovaly jejich kvalit ani nenabízely tu modelářskou nadhodnotu. Nebýt to značka Harry Potter, musela by se hra prodávat o třetinu levněji, aby v takovém provedení odpovídala standardu trhu. A to ještě s přivřenýma očima.

V Knight Models se podle mě chytili za nos, jinak si nedokážu představit, že necelý rok(!) po vydání hry nyní přichází s její druhou edicí. Navíc ve skutečnosti o novou edici nejde, protože jde jen o nové vydání základní krabice s pár vylepšními. Modely jsou z lepšího resinu, což teda zoufale potřebovaly, protože Knight Models s kvalitou materiálu jejich figurek bujujou už roky. Nově mají všechny figurky v krabici i žetony z kartonu, asi abyste si nechali ty figurky na výstavce a ošoupali si jen papírky. Zlepšila se kvalita materiálu ostatních komponent, od žetonů přes karty až po hrací desku. To je sice super, ale proč se to jmenuje druhá edice, když v hraní se takový pojem používá pro novou edici pravidel a ne facelift základní krabice?

 

Necelý rok po vydání je to podle mě jen a pouze marketingový trik. v Knight Games si přiznali chybu, uvědomili si, že takhle to měli začít dělat od začátku, jen to teď musí nějak šikovně prodat. A i když se nálepce jménem 2nd edition musím v duchu smát, pořád tý hře fandím. A pokukuju po ní, ne že ne, vím že má potenciál oslovit širší veřejnost než tradiční hráče figurkovek a podle toho může mít náležitý support, pokud se jí vytvoří komunita. I u nás. Jednou se třeba dočkáme turnaje, kam každý přijde se svým oblíbeným týmem kouzeníků nebo smrtijedů a pokusí se stát králem Bradavic. Ale do toho je ještě daleko. Nejdřív by to chtělo trochu ubrat na ceně.