První dojmy

Deskovka Blood Rage sice není úplně novinka, přesto si zaslouží, abychom se na ni spolu podívali. Jde totiž o další hru od společnosti CMON, která se dočkala české lokalizace. A na to já slyšim hodně. Hlavně na CMON, na lokalizaci už tolik ne.

Což nemyslím nijak zle, rozhodně nepatřím mezi ty rýpaly, kteří automaticky odsuzující překlady všeho, protože každý překlad může mít mezery a tudíž je rovnou odsouzen k…automatickému odsouzení. Spíš jde o to, že CMON má s výjimkou karetních her mou pozornost tak nějak automaticky, zatímco kdybych musel čekat na lokalizované verze, ne u všech titulů bych se dočkal.
Blood Rage ale v češtině vyšel a díky za to. Na trh jej přinesla spolčenost REXhry a pokud si pamatujete na můj článek o hře Hate, tak Blood Rage mi ji od prvního okamžitku, co jsem držel krabici v ruce (vlastně ještě dřív, od chvíle, kdy jsem si o ní četl na netu), až podezřele okatě připomínala.

Chvíli jsem přemýšlel, čím to může být, protože ty hry se navzájem nevykrádají, spíš sestersky doplňují (o tom později). A pak mi to došlo. Ony mají shodné vizuály. Artworky dělal Adrian Smith, grafiku Mathieu Harlaut a vedení výroby miniatur bylo svěřeno Miku McVeyovi. Tématicky jde o válčení kmenů, v Blood Rage hrajete za vikingy, v Hate za postapo kanibaly, takže tento stejný autorský tým pracoval i na téměř identickém zadání. Osobně s tím nemám problém, jediná škoda je, že pokud máte obě hry, ten wow efekt ze skvělého vizuálu bude jen při koupi první z ních. Ovšem vzhledem k tomu, že Hate je kickstarterová exklusivka a nešla normálně do prodeje, stejně se většině lidí do ruky dostane asi jenom Blood Rage. Která navíc vyšla jako první, Hate je loňská záležitost.

O čem Blood Rage je? Blíží se Ragnarök, konec světa. Až čtyři hráči se chopí každý jednoho kmene a na mapě se snaží pomocí boje a strategických přesunů vytřískat co nejvíc bodů, aby se se světem rozloučili jako ti nejsilnější válečníci. Konec světa se nedá advrátit, příchod Ragnaröku je zkrátka herní počítadlo času. Velmi mě pobavilo pravidlo, kdy nastanuvší Ragnarök ničí vždy jednu oblast za druhou a v zájmu hráčů je poslat své jednotky tam, kde to zrovna vybuchne, protože jsou za to další body. Zkrátka frenzy vikingové, když do pekla, tak na pořádné kobyle.

Další pravidlo, které mě zaujalo, je draftování karet. Známe dobře karetní mechaniku u těchto deskovek, každý hráč má své karty, kterými ovlivňuje dění ve hře. Většinou jde o specializované balíčky předpřipravené pro jednotlivé frakce nebo postavy, tady ale vznikají draftováním stejným způsobem, jako se draftuje například v Magic The Gathering, tedy výběrem karet z balíčků, které si hráči posílají mezi sebou. Drafty mám rád, tohle mě bude hodně bavit.

Důvod, proč mám rád hry od CMON, je jejich báječné technické provedení. O vizuálu už jsem mluvil, ale samotné figurky se drží standardu firmy – tedy rozhodně nadprůměr a po vybalení čtyř monster jsem se začal rovnou těšit, až si je nabarvím.
A teď v čem že se Blood Rage a Hate navzájem doplňují? Je to snadné. Hate je hra, která se zaměřuje primárně na boj, má v tom směru složité mechaniky na hranici wargamingu, zatímco kampaňová složka a obsazování mapy tam fungují spíš jako intermezzo mezi jednotlivými bitkami. Blood Rage to má obráceně. Soustředí se hlavně na strategii a dominanci na mapě, zatímco boj je zde zjednodušený až na kost. Jako člověk vlastíncí Hate i Blood Rage jsem navzdory dřívějším pochybnostem nyní přesvědčený, že využiju obě hry a pocit z nich bude rozdílný.

Tolik mé první dojmy po rozbalení hry a letmém prostudování pravidel a komponent. Recenze přijde časem, až si Blood Rage trochu osaháme v partě. Dost se na to těším. Ještě dodám, že REXHry lokalizovali do češtiny už tři rozšíření, já pokukuju minimálně po tom, co do hry přidává pátého hráče, protože to užiju určitě.

Před pár měsíci na český trh přišla čtvrtá edice hry Twilight Imperium. Hra je to populární a má okolo sebe určitou kultovní auru – jakkoliv jsem na výrazy kultovní a legendární jako novinář alergický a když mám nutkání to v nějakém článku napsat, tak se raději klepnu přes prsty, tady to opravdu sedí. 

Ve Fantasy Flight Games o jedinečnosti TI dobře vědí a náležitě o hru pečují i z hlediska lore. Jeden ze tří sešitů pravidel, které v krabici najdeme, nejsou vlastně pravidla, ale vyloženě vyprávění o světě, ve kterém se TI odehrává. To se u moc deskovek nevidí. Vývoj hry od prvního vydání v roce 1997 ušel značný kus cesty a čtvrtá edice je pochopitelně (zatím) finálním evolučním článkem se vším všudy: obsahuje sedmnáct(!) hratelných ras, které třetí edice představila v základní verzi i následných rozšířeních.

Tento článek jsou jenom první dojmy, proto nehodlám moc zabíhat do mechanik hry či popisu jednotlivých komponent. Na to bude čas v recenzi. Ale informace o rasách zaznít musela, protože je pro hru zásadní. Každá rasa se od sebe dost liší a tím se liší i přístup, jakým vy budete za zvolenou rasu hrát. My jsme první hru absolvovali ve třech, což není úplně šťastné číslo. Tak jako u Hry o trůny platí, že čím víc hráčů, tím víc si hru užijete naplno. Abych uvedl konkrétní příklad: zatímco kamarád hrál za lidi, jejichž síla v množství mu brzy umožnila mít největší flotilu v galaxii, já hrál za Hacanské emiráty, vesmírné kočky, které jsou silné v obchodu a v diplomacii. No jo! Jenže jak mám vést diplomatická jednání a obchodovat, když se se mnou nikdo bavit ani obchodovat nechce, protože prostě nemusí? Jinými slovy, ve třech lidech k vítězství hráči stačí prostě jenom hrubá síla a nemusí se s nikým o ničem bavit. V šesti lidech už se naopak musí uzavírat aliance, dohody, obchody a je to teprve ta pravá space opera, kterou má Twilight Imperium od začátku být. Myslete na to, pokud zvažujete koupi hry.

Nicméně i ve třech jsme se bavili královsky, i když to byly víceméně jenom závody ve zbrojení (ve kterém obchodující kočičí diplomati moc nevynikají, že ano). Hra vypadá složitě a při prvním rozbalování krabice se obsahu i tloušťky pravidel možná leknete, ale během pár kol dostanete pravidla a mechaniky do ruky a pak už je jen a pouze na vás a vaší strategii, jak si povedete. Doporučuju v tomto směru kouknout i na tutoriálová a předváděcí videa, hodně pomůžou s počáteční orientací, zbytek vám naskočí během odehrání prvního či druhého kola a pak už velkou část úkonů budete provádět automaticky jako staří mazáci.

Z TI jsem nadšený. Opravdu hodně a už teď tuším, že recenze bude mít vysoký hodnocení. Nicméně ji nehodlám psát, dokud si TI nezahrajeme v šesti lidech. Ale pracuju na tom, aby to bylo co nejdřív. Jak kvůli článku, tak kvůli touze si TI zahrát znova, což je pocit, který jsme v sobě měli už v půlce první hry: těšení se na druhou, jak zkusíme jiné rasy, jiné taktiky a už aby to honem bylo. Která hra tohle v sobě má?

Přišla mi další hra, kterou jsem backnul na Kickstarteru. Nejprve se mi moc nechtělo, protože jsem si říkal: „Co s další karetní hrou, když hraju MTG?“ Ale dneska takovou hru jako když najdu!

Důvodem je, že jsem postupně přestal MTG hrát. Na modernu jsem byl párkrát a dostal jsem strašnej náklep, na standard jsem chodil, ale vzhledem k mý práci je prostě nad moje síly držet v tomhle formátu tempo. Řekl jsem si proto, že už budu chodit jenom na sealed turnaje, který mě doteď opravdu obrovsky baví. Ale vzhledem k tomu, že sealed se u nás prakticky hrajou jenom v rámci prewka nových edic, jdu si vlastně MTG zahrát třikrát do roka. Proto mě na Kickstarteru Siege Storm zaujala.

Hru vytvořili polští borci z Awaken Realms, což je zárukou minimálně toho, že se v kampani vyškrábou hodně vysoko a stretch goals bude nepočítaně. Taky že jo, z původních dvou 54-karetních balíčků pro dva hráče se hra nafoukla do krabice, do které by se vešla menší deskovka. O co v Siege Storm jde? Je to klasická LCG hra, které jde hlavně o svižné tempo a o kombení karet, co jsou v krabici. Žádné dokupování, žádné boostery, i když v Awaken Realms už se ozvali, že chystají nějaká rozšíření, mělo by však jít spíš o moduly měnící hratelnost než zasahující do skládání decků. Uvidíme. Na výběr jsou každopádně tři herní režimy: solo PvE, co-op PvE a PvP.

Základem takových her je samozřejmě odlišnost frakcí, resp. decků. Tady Siege Storm vypadá zajímavě. Na PvE jsou v základu frakce Seraphia (lidi/andělé) a Styxia (dark elfové říznutí nekromancií), díky stretch goals přibyly ještě frakce Ysra (ještěří lidé ovládající jedy) a Khung’lai (bojoví mniši). Pátým deckem je díky stretch goals frakce Gunslingers zaměřená na PvP režim, jde o pistolníky hozené do steampunku. Hra ovládá invazi (od toho název Siege Storm) tří armád: goblinů, jakýchsi trollích šamanů a nemrtvých. Backeři dostanou navíc armádu Undead Realm, což je spíš originální vložka pro zasmání, máte tam třeba nemrtvou Karkulku. Všechny frakce mají unikátní vizuál, který hodně připomíná nejnovější díly Heroes of Might and Magic. Barvami zase jasně odkazuje k MTG, lidi / andělé jsou bílí, goblini červení…

Nehrál jsem ani Hru o trůny ani Pána prstenů, další LCG hry, které u nás lokalizovala společnost Blackfire. Takže nemůžu srovnávat, ale už na první pohled mi Siege Storm princip obou her připomíná. Kdyžtak mě opravte, pokud jste na to už někde narazili, ale originalitu hry zde zajišťuje dvojrole potvor vyložených na bojiště: můžete s nimi aktivně hrát proti soupeři nebo je nechat v pasivní roli, čímž buffujou vás nebo debuffujou soupeře. Pravidla jako taková jsou jednoduchá a dají se pochopit za pár minut, hlavní lákadlo hry tkví v rozmanitosti frakcí a kombení decků. Aby to v Awaken Realms ještě víc podpořili, v rámci stretch goals dodali dalším balíkům několik speciálních karet přibalených samostatně.

Jestli s něčím nejsem v rámci prvních dojmů spokojený, tak s chaosem, který při vybalení nastal. Ačkoliv v kampani na Kickstarteru měl každý balík svou krabičku, nakonec jsou všechny jen zataveny do fólie v jedné přihrádce. Zmatek umocňoval i fakt, že Awaken Realms backerům vždycky přibalí něco z další chystané hry. Siege Storm obsahuje minci a karty k projektu Breaking News, což nevím co je, protože to zatím, jestli se nepletu, neoznámili, ale ty přibalené karty mají stejné obrázky(!!!) jako ty ze Siege Storm. Nechybělo moc a už bych je přimíchal do ostatních decků, jen vzadu mají logo chystané novinky, jinak jsou k nerozeznání. Nechápu, k čemu je takový dárek dobrý.

Jakmile jsem se ale zorientoval v té záplavě karet, vlastně už jsem byl jenom spokojený. Za 30 liber jsem dostal hru, která dvěma lidem vydrží opravdu na hodně dlouho. Já ji využiju tuplem jako náhradu za MTG. Jestli bude Siege Storm časem i v češtině, těžko říct. Lords of Hellas a This War of Mine už česky vyšly, překlad Nemesis se připravuje, takže Awaken Realms u nás se svými produkty evidentně bodují. Jenže. Když už u nás česky vychází právě Pán prstenů i Hra o trůny, k tomu připočtěme další LCG hry bez tak silných licencí a máme otázku jasnou: vejde se na český trh ještě jeden LCG titul? Uvidíme časem. V angličtině každopádně hra koupit jde. A mimochodem, Awaken Realms připravili i český překlad pravidel v pdf. Milé.

Deskovou hru Aliens vs. Predator od Prodos Games mám vyhlédlou prakticky od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o její existenci. Tou dobou už ale byla vyprodaná, tak jsem jen pokrčil rameny a řekl si: „To je pech.“ A hle, ona už je venku dokonce 2. edice.

Pustil jsem tu hru z hlavy, takže když jsem minulý týden náhodou na stránkách Černého rytíře uviděl, že mají 2. edici skladem, okamžitě mi v hlavě zablikal alarm: „Kup to, než to zase vyprodaj!“ A tak jsem tou koupil. Aniž bych si o hře cokoliv přečetl, aniž bych prostudoval pravidla, prostě jsem to dal na Frye a jeho „Shut up and take my money!“ Až tak na mě značka AvP působí.

Pojďme se tedy podívat, co v krabici najdeme a jaké jsou první dojmy. Na svou cenu (jedenáct stovek, ale v některých eshopech se dá sehnat pod tisícovku) je bedna překvapivě těžká a nebudu zastírat, že jsem měl od začátku dojem dobře utracených peněz. AvP se totiž cenově pohybuje v úrovni, která je poloviční oproti svému žánru a odpovídá spíš hrám, kde už po stole šoupete kartonové obrázky ve stojánkách. Jenže AvP je wargamingová hra, obsahuje celkem dost plastových figurek, uložených přehledně v molitanové formě (kterou často ani dražší konkurence nemá), takže se ta nízká cena musela projevit jinde. Kde je tedy háček?

„A jéje,“ řekl jsem si v momentě, kdy jsem vzal do ruky kartony s komponenty. Mají poloviční tloušťku oproti současným standardům a, lamino nelamino, už teď je mi jasný, že po pár hrách začnou odcházet. Buď se jim přelámou zobáčky, začnou se drbat rohy, zkrátka jestli někdy bude 3. edice AvP, první, co podle mě v Prodosu změní, bude tloušťka kartonu, ze kterého se vylamují mapa a žetony.

Plastové figurky prošly oproti první edici změnou, vypadají lépe, ale mají trochu disproporční měřítko a použitý materiál na první pohled vypadá křehce. Figurka jednoho predátora mi i přes molitanovou výstuž přišla se zlomenou čepelí, takže první, co jsem po rozbalení hry dělal, bylo, že jsem vzal do ruky lepidlo. A to prostě hned po koupi a rozbalení hry nechcete.

Konec kritizování, AvP za těch jedenáct stovek nabízí pořád opravdu hodně muziky. Hra je určená pro jednoho až tři hráče, každý si vybere svou frakci a jdou do sebe. Mariňáci jsou křehcí a jakmile se jim soupeř přiblíží na tělo, tak jsou za chvíli mrtví. Ale arzenál mají smrtící a jsou schopní rozstřílet vše, co se hýbe. Predátoři jsou zase stroje na zabíjení a vydrží toho hromadu, navíc pomocí udělátek můžou soupeře vodit za nos. Zkrátka lovci. Vetřelci zase můžou útočit jen na blízko, ale je jich hodně: zatímco hráč za predátory v jedné hře ovládá maximálně dva, vetřelci v té samé hře mají k dispozici třináct až čtrnáct modelů.

Toto číslo však může být pohyblivé, protože AvP není tradiční deskovka a používá wargamingové prvky. Každá zbraň, každé vybavení má svou bodovou hodnotu a hráči své modely musí vybavit a nastavit tak, aby se vešli do bodového limitu pro daný scénář. Vybavíte svou četu mariňáků smartgunem nebo raději přikoupíte o vojáka navíc? Připlatíte si za nákup brokovnic nebo místo toho za stejnou částku jednoho vojáka povýšíte do jedné ze čtyř nabízených hodností? Tenhle model se mi líbí, kromě přemýšlení nad vyladěním týmu umožňuje opakování scénářů. Sice už jste si je prošli, ale s jinak sestavenými týmy bude i jejich hraní odlišné.

A to nemluvím o tom, že Prodos k wargamingovému modelu posouvá celou hru nad rámec deskovky. Existuje široká škála rozšíření, které si můžete dokoupit a není problém sestavit si klidně celou vetřelčí armádu vedenou královnou nebo nechat mariňáky ukryté v transportu známém z Vetřelců. Jednotlivé frakce tak nabobtnají do rozměrů wargamingových armád, ale to už jsme u úplně jiného hraní. Já zatím nemám v plánu do hry investovat víc, pokud mě bude bavit základní verze, přikoupím ještě rozšíření Hot Landing Zone, které přesouvá hru z paluby lodi Weyland-Yutani do džungle. Jasno budu mít po pár hrách, kdy sem hodím i recenzi s finálním verdiktem. Zatím bych první dojmy shrnul takto: nadšení z pravidel, rozpaky z provedení.

Představte si svět, který má v sobě něco z Barbara Conana, něco z Mad Maxe a přes něj je hozená deka atmosféry filmu Cannibal Holocaust. Máte? Tak přesně taková je i deskovka Hate, brutální stejně jako svět, ve kterém se odehrává.

Devět kilo. Tolik měla krabice s hrou, když mi ji kurýr přivezl. Prostě klasický „tons of plastic shit“, jak se říká kickstarterovým deskovkovým projektům, které pomocí stretch goals a vybraných peněz nabobtnaly do obrovských rozměrů. Co vám budu vyprávět, rozbalování byla slast (někdo by řekl porno) sama o sobě. A ta krabice je fakt obří, jak níže ukazuje porovnávací fotka se Zombicide a Twilight Imperiem.

Svět Hate je krutý. Něco mezi postapo a dark fantasy, nemilosrdná pustina, kde mezi sebou barbarské kmeny válčí o přežití. Hra je v jádru pro dva hráče, kteří hrají proti sobě každý za jeden kmen ze čtyř v základní krabici. Díky kampani se odemkly další kmeny a druhé herní pole, které po připojení umožní hrát až šesti hráčům najednou. Osobně si myslím, že čtyři hráči jsou až až a v šesti už to bude totální kotel, ale tak…není vlastně Hate právě o tom?

Abych byl upřímný, původně mě ale Hate jako hra moc nelákala. Backnul jsem ji na Kickstarteru, to ano, ale z jiného důvodu. Ty boží miniatury! Hroziví, brutální, primitivní barbaři, ze kterých jsem měl v plánu s trochou konvertění udělat týmy do Bloodbowlu, protože ty figurky se na to hodí báječně. Tuplem když se každý kmen skládá z jedenácti figur, z nichž jedna má vždy dvojnásobnou velikost a skvěle tak supluje bloodbowlové big guye. Úplně jsem to viděl, jak se dá krásně nakonvertit Norsca, několik chaosových týmů, klidně i lidský tým, dokoupil jsem kmen zombie barbarů Sarrassa, ze kterých by byl výtečný necromantic tým. Suma sumárum to vycházelo až na devět různých týmů dohromady za 145 dolarů. To jsem prostě nemohl odolat.

No jo. Jenže jsem měl velký voči, jak se říká. Kvůli nedostatku času jsem hraní Bloodbowlu pověsil na hřebík a pro samou práci jsem odešel z pražské bloodbowlové ligy uprostřed sezóny, za což se klukům zpětně omlouvám. Původní důvod koupě Hate se tak stal zbytečným a já začal přemýšlet, co s tou krabicí, až přijde. A přiznám se, poprvé jsem seriózně uvažoval o ebayi.
Hate je totiž kickstarterová exkluzivita, nepůjde koupit v běžné distribuci kromě těch pár obchodníků, kteří se zapojili do kampaně, a i ti mají počet kusů dost limitovaný. Tvůrci hry, společnost CMON, to zdůvodnili věkovou hranicí. Hate má pro svou brutalitu doporučení 18+ a pro CMON asi bylo lepší udělat jednu velkou kampaň, rozeslat odměny backerům a kapitolu uzavřít než složitě domlouvat dlouhodobou distribuci, o regionálních lokalizacích nemluvě. Hry vydané tímto způsobem se po pár letech dají na ebayi otočit jako poměrně dobrá investice, tuplem když je nehrajete a necháte je nerozbalené. Fajn, řekl jsem si, zkusím to.

Jenže já si mezitím stáhl WIP pravidla a brzy jsem věděl, že Hate neprodám ani za nic. Což se mi potvrdilo teď, když jsem si mohl prostudovat už ofiko vytištěná a hotová pravidla. Když jsem mluvil o Bloodbowlu, s Hate bych tam překvapivě našel víc podobností. Nebo spíš s Mordheimem, jinou hrou od Games Workshop na podobné bázi. Hate totiž počítá s dlouhodobým kampaňovým hraním. Válečníci vašeho kmene můžou postupovat na další úrovně, můžou naopak utrpět dlouhodobá zranění, která je nějakým způsobem zrakví, můžou i zemřít a nejde je pak prostě jen tak nahradit figurku za figurku.

Samozřejmě, progres válečníků tady není ani zdaleka tak propracovaný jako v Mordheimu, na druhou stranu je tu ještě aspekt vylepšování vaší vesnice. Během boje s druhým kmenem kromě likvidace soupeře na bojišti sbíráte i suroviny, za které pak mezi hrami vylepšujete svou vesnici. Stavíte nové budovy, vylepšujete své válečníky v kovárně a chystáte se do dalších bojů. Jo a mimochodem, pokud jste v minulé hře soupeřovy válečníky rovnou nepobili a získali jste zajatce, můžete je zabít, rozporcovat, sežrat a získat tak další bonusy. Kampaň se odehrává na mapě, na které jednotlivé kmeny ovládají svá území a hraje se tak dlouho, dokud jeden hráč nevyhladí (nesežere) všechny ostatní kmeny a neobsadí veškeré území mapy, takže ve více hráčích si ještě ke hře přičtěte taktizování, kudy a na koho zaútočíte příště. Jako tohle si fakt nechám líbit.

Na papíře a v teoretické rovině Hate vypadá jako zábavná hra, se kterou si skupinka kámošů ochotných rozjet kampaň užije hromadu srandy. Takové jsou moje první dojmy, recenzi napíšu minimálně po několika hrách. Ještě dodám, že herní komponenty jsou standardně na výborné úrovni, jak jsme na produkci CMON zvyklí a miniatury vypadají parádně, jen potřebují trochu začistit a najít nějaké lepší místo na skladování, protože v těch plastových platech drží špatně a dorazily mi po cestě promíchané a některé lehce zohýbané. Předchozí hra od CMON, kterou jsem backnul, wargamingová Píseň ledu a ohně, tenhle problém rozhodně neměla a figurky v těch platech můžu s klidem přenášet přec celé město. No nic. Teď už chci hrát!

Miluju Lovecrafta. Miluju ghost stories. A miluju deskovky. Panství hrůzy, jehož 2. edice se nedávno dočkala českého překladu, v sobě tohle všechno má a já se na hru pochopitelně těšil jak malej Jarda. A konečně znám odpověď na otázku, jestli všechno to těšení nebylo zbytečné.

Aby nedošlo předem k mýlce, proč jsem čekal na český překlad, já anglicky umím, myslím si, velmi dobře. Jakmile ale existují nějaké deskovky v českém překladu, sáhnu raději po nich. Pořád existují tací, kteří angličtinou nevládnou a já ve svém okruhu lidí, se kterými deskovky hraju, pár takových mám. A u her jako je Panství hrůzy, kde se z kooperativní hry může stát hra proti hráči a navzájem si nemůžou koukat do karet a radit se mezi sebou, může absence jazykové znalosti vést někdy ke komickým, jindy k otravným situacím. Proto ta čeština.

Protože jde o první dojmy a podrobnější recenzi si nechám na později, pokusím se popsat celkový feeling hry a nebudu vás zatěžovat popisem pravidel. Dopředu říkám, že jestli máte rádi Lovecrafta, klidně do toho běžte, je to skvělý kauf. Fantasy Flight Games jsou zárukou pečlivého provedení i backgroundu, lokalizace od Blackfire je taky dobře odvedená práce, byť sem tam narazíme na minely: hlavně texty v doprovodné aplikaci vzal korektor stylem žaves a například první chystané české rozšíření pojmenovali Soumrak bohů, ačkoliv originální název je Sanctum of Twilight (Svatyně soumraku). Ale bylo by zbytečné kvůli tomu Blackfire plísnit, já jsem strašně rád, že vůbec ty lokalizace dělají a dovedu si představit, kolik je s tím práce. Jen je zkrátka potřeba připravit se na to, že sem tam člověk na nějakou tu chybu narazí.

Jestli v něčem Panství hrůzy vyniká, je to atmosféra a vyprávění. Všimnete si toho prakticky okamžitě už v prvních minutách hry. Každý scénář má svůj příběh a vývoj a všechno, co se ve hře děje, přesně odpovídá weird žánru a kdybychom šli ještě dál do historie hororu, tak výše zmíněným ghost stories. Duchové tu sice nejsou, ale ve tmě utopený prokletý barák plný divných věcí a ještě divnějších věcí jest kulisou, nad kterou si přímo mlsně pomlaskávám.

Nedílnou součástí 2. edice je aplikace, skrze kterou se jak vypráví hráčům příběh, tak se zároveň posouvá hra. Jeden z vás si zkrátka vezme do ruky mobil nebo tablet a stává se takovým napůl hráčem, napůl pánem jeskyně. Nebo spíš ústy pána jeskyně, kterým je samotná aplikace. Podle mě jde o dvousečnou zbraň. Na jednu stranu je to výtečný způsob, jak hráčům poskytnout narativní zážitek, na druhou stranu to byl pro mě nezvyk. Je to první hra, kterou jsem s aplikací hrál a pořád se mi nedařilo nějak do hry naskočit. Minimálně ne v prvních kolech, v Eldritch Hororu a Arkham Hororu, dalších lovecraftovských hrách od Fantasy Flight Games, které obě vyšly opět v českém překladu od Blackfire, jsem se do hry ponořil prakticky okamžitě, tady jsem se nemohl zbavit pocitu, že mezi mnou a deskovkou se tyčí stěna v podobě obrazovky dotykového telefonu.

Neberte to jako kritiku, je to jen a pouze můj osobní přístup, že mi aplikace v prvních kolech bránila se do hry dostat. Jakmile se ale hra trochu víc rozjela, odhalili jsme větší část mapy a první z našich postav začaly propadat šílenství, můj problém s aplikací zmizel jako pára nad hrncem a ke konci jsem se bavil naprosto královsky. A pozor, když jsem si pak ještě doma zkoušel deskovku sám, s aplikací jsem se sžil prakticky okamžitě, neboť jsem měl pocit, že hraju gamebook překlopený do deskovkové podoby.

Ve výsledku mám tak jedinou výhradu k figurkám. Nejen, že mi nepřipadají nějak extra povedené, ony navíc špatně drží na podstavcích. Některé jdou do nich blbě připevnit, jiné tam nedrží vůbec…co jsem pročítal diskuze, naráží na tento problém velká část hráčů a problémy řeší tím, že figurky přilepují k podstavcům natvrdo lepidlem, což zase vede k tomu, že sice figurky drží, ale hůř se skladují v krabici. Moc tomu nerozumím, Fantasy Flight Games mají miniatury jinak na vysoké úrovni a jejich wargamingové produkty jsou téměř špičkové. Škoda, třeba se ve třetí edici polepší.

Pokud nepočítám to lehké mrzení z miniatur a můj počáteční problém s aplikací, Panství hrůzy mě bavilo hodně. Miluju narativní hry a tahle patří mezi nejlepší, co jsem kdy v žánru hrál, to si troufám tvrdit už po dvou hrách. A rozhodně teď budu tlačit na kámoše, kteří se u mě schází na deskovky, abychom hráli zrovna Panství hrůzy. Hlavně v noci.

Poznámka pod čarou: pokud vám připadá, že v galerii nejsou moc vidět potvory, máte pravdu. Za celou hru se nám spawnuly dvě, pak už se postavy zbláznily, hráči se stali sami sobě soupeři a brzy bylo vymalováno. Stane se.